Manipulátoři a roztleskávači stád

03.01.2019

Člověk sám v sobě nemá dělat kompromisy. Alespoň ne v zásadních věcech. Když se v práci cítíte, jako by vám měl explodovat žaludek, pak tu práci nedělejte. Kašlete na kecy o skvělých výdělcích, o trpělivosti a zářné budoucnosti, kterými vás krmí ti, pro které makáte. Těm kecům se vznešeně říká motivace. Já bych spíš použila slovo manipulace. Je příhodnější.


Pokud potřebujete být manipulováni, pak je všechno v pořádku. Někdo v sobě nenajde to, co by případně mohl zúročit jako profesi. Pravda, někdy není, čím se chlubit a někdy bývá výjimečnost nebo talent tak akorát na malý pokec u kafe, ale ne na zrod podnikatelského plánu.

Hodně lidí proto chce být manipulováno.
Ještě více lidí manipulaci potřebuje.
Protože si nejsou schopni uvědomit sami sebe.
Své síly, své možnosti, své právo na vlastní cestu.
Buď k tomu nenajdou sílu, nebo jejich dispozice vývojově stagnují, či docela zakrněly.
A některým lidem prostě nic jiného nezbývá.

Proto se v poslední době daří manipulátorům. Teď myslím ty, kteří sami nic pořádného neumí. (Snad až na tu manipulaci druhými.) Prodávají webináře, Ebooky, které často nemají hlavu ani patu, kurzy, které jsou jak přes kopírák, vydávají haldy knih, ve kterých se opakuje jedno a to samé, případně se "živě" tlemí z pláže a plkají o tom, jak se mají báječně a že se tak bude mít každý, kdo dá na jejich rady.

Vrstvy medu kolem huby.
Med je sice zdravý, ale...
Abychom pod tím sladkým cumlem neztratili sami sebe a zdravý rozum, chce to trochu přemýšlet.

Je řada lidí, kteří nám skutečně mají co předat. Více je ale bohužel těch, kteří si z keců o ničem zařídili výnosný byznys. To, jak dalece jim skočíme na špek, je potom jenom na nás. Je třeba udělat si vlastní názor a selekcí vytřídit, co pro nás smysl má a co nikoliv.

Abychom nepodléhali podsouvaným směrům a myšlenkám, měli bychom se dobrat k tomu, co od života chceme. Poznat v první řadě sami sebe. Otevřeně si přiznat co ANO a co už VŮBEC NE. Usebrat se a začít posilovat své ego, své já. Měli bychom vědět, že náš nejlepší přítel a rádce na světě jsme my sami. Jedině my známe dokonale své potřeby, své chyby, hranice, které nechceme překračovat. Jedině my se můžeme motivovat cílem, ke kterému chceme dojít. Ona to totiž většinou nebývá písečná pláž, zavěšená síť mezi palmami, luxusní hotely, prvotřídní fáro a zvednutá brada, přes kterou není vidět život.

Každý je jiný.
Jiné jsou proto i sny každého z nás.
A tak ke skutečnému štěstí může někomu stačit, když bude dělat to, co ho opravdu baví. Když bude mít radost z vlastních úspěchů a posunů. Z toho, že má jeho práce smysl. A jeho životní metou může být docela obyčejná studánka někde v lese, ke které chce jednou jako Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho pomalu dojít a napít se z čistého pramene.