Jak postovat pro knihu

08.12.2020

Tenhle insightový vývěr emoce by slušel postu, kterým exhibuju vydání knihy...

Ticho tady už nerozbije vytí psa ani tvůj štěkot. Prázdno bude houstnout jako puding, který jsi zapomněl míchat. 

Mohlo by vás zajímat... 

Psaní blogu může být skvělý přivýdělek i podnikání na plný plyn, pokud vás baví psát. Blogování si ale nepleťte s ventilováním svých pocitů, které ze sebe potřebujete setřást. Skuteční blogeři jsou profíci, co perfektně rozumí některému z oborů a mohou prostřednictvím blogu poskytovat hodnotné rady a informace. Například o vaření, o životosprávě, o...

Včera jsem se protáhla kolem Perly v Řetenicích. Nostalgie na krovkách, rozstřílená na cimpr campr. Na druhou i na tu první.

Kdybyste nevěděli, jak má vypadat dobrý copy text na sociálních sítích, pak nějak jako ten text dole. (Na chyby nekoukejte, ani nebrblejte, že to je zbytečně ukecaný.) Jde nejspíš o spontánní akci po krátkém protření víček. Podstatný je ten nápad. A ten je boží!

Chcete mě zabít???!!! Tohle na mě vyskočilo na Facebooku hned po ránu a je to teda silný kafe. Kdybych neměla nehty ohryzaný hrůzou, nejspíš bych je do něčeho nebo někoho zaťala. Vždyť to bolí už na první pohled...

Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou, která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký olej hlubokého významu.

Některé sochy mě děsí. Jejich odraz zůstává viset někde na sítnici a v noci vystupují ze tmy. Když je člověk nejvíc zranitelný. Připomínají temné pohádky bez šťastných konců, které probouzely děti do tichých výkřiků a mámy pořezaly slzami.