Svátek, kdy chlapi překonají sami sebe

08.03.2021

Mezinárodní den žen

MDŽ nemusím a nebudu to rozvádět. Všimla jsem si ale, že je v kurzu. Chlapi se předhánějí v originálních přáních a ženy v děkování. Nuže, dobrá. Jednou tedy nepůjdu proti proudu a přispěju i já. Přáním, kytkami, laskavým slovem a tak...

Milé spolubojovnice.

Nemíním se rýpat v emocích a tvořit slohové cvičení o třech normostranách. Proto stručně. 

Přeju nám: 

PROSTOR. Mnohem více místa. Fyzického i toho v obrazném smyslu slova. A alespoň jeden den v týdnu celou postel a celou noc jen pro sebe!!! 

KLID A TICHO. Bez vřískání dětí, televize, ve který běží fotbal, bez dotazů co bude k večeři, kde jsou ponožky, bez výčitek a hádek. 

ČAS PRO SEBE. Několik hodin v týdnu bez stresu co ještě musím udělat, co všechno nestihnu a co už jsem zase nedala. Samy se sebou, se sklenkou něčeho dobrého a s nohama na stole...

LASKAVOU LÁSKU. Takovou, kterou jsme prožily naposledy v pravěku. Tu, která nekončí upocenou snahou o rozmnožení lidstva, ale dokáže, abychom uvěřily, že jsme ty nejpůvabnější a nejpřitažlivější bytosti na světě..

VÍC NEŽ HODNĚ SIL. Protože stojíme pevně na zemi a víme moc dobře, jak to s těmi přáními a sliby zase skončí.

HUMOR. S ním to dáme.

SLUNCE, TEPLO, KYTKY... Ať už jaro leze do bytu i okny. Na jaře a v létě totiž umíme lépe přimhouřit oči. Nejenom proti slunci, ale taky jen tak. Protože, my přece víme své...

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.