Medvěd a studna

27.06.2019

Medvěd byl včerejšího večera poněkud neklidný.

Dnes po obědě sestoupil do studny, aby zjistil, jestli čerpadlo ještě žije. Dlouho se neozýval. Nechtěla jsem čekat, jestli se utopí - neutopí a odplevelila jsem lány kedluben a políčka brambor.

Asi po hodině se začal zvedat silný vítr. Nějaký husy na obloze buď právě odlítaly, nebo se odněkud vracely. V každém případě dělaly pěkný rambajs. Když přelétly, zaslechla jsem ze studny funění, prokládané výkřiky "Švajne arbajt!" - a od skruže zavanul podivný chlad.

Místo médi se nahoře objevil zmáčený Brůna. Kapala z něj voda a odporný slizký jíl. "Čerpadlo žije!", oznámil s úsměvem šílence v tváři... 

Zvedla jsem palec, jako když dáváte najevo, že je to O.K. a bleskově se otočila k záhonům. Kdybych odpověděla a tevřela pusu, asi bych ten záchvat smíchu neukočírovala. A kdo by pak doplel ty záhony, že jo?

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.