KOMENTÁŘ: Mezinárodní den štěstí

Dnes je Mezinárodní den štěstí. A i v té smůle, která nás v poslední době téměř srazila na kolena, zatočila s našimi plány a převrátila naruby zažitou každodennost, i při tom všem zjišťuji, že máme co slavit. Ano, máme štěstí. Máme neuvěřitelné štěstí, že v lavině bezmoci, úzkosti, obav a na cestě tisíců zlomených klasů, slehlých pod rozmáchlou kosou nelítostné stařeny, znovu potkal člověk člověka.

Ať jsme jakkoli dobou rozmazlení, lhostejní, neuvážliví, marnotratní, často konfliktní a sobečtí, vír událostí posledních dní vyplavil na povrch vlastnost, o které mnoho z nás nemělo ještě před časem ani tušení. Obyčejné lidství. A jako velká voda zaplavila naši zemi vlna solidarity a vzájemné pomoci.

Zvedli jsme se z kolen a vyhlásili té potvoře válku. Maminky na mateřské, ženy v domácnosti, kulturní pracovníci, návrhářky, účetní, kadeřnice, firmy, divadelníci, pracovníci obecních a městských úřadů, všichni, kdo mohli, se pustili do šití roušek. A ti, kdo šít neumí, sháněli materiál, rozváželi hotové roušky, pomáhali, kde se dá. Třeba nejzranitelnějším z nás, starým lidem. Natruc té černé potvoře, která doufala, že budou snadnou kořistí.

Ano, máme nesmírné štěstí, které v několika málo dnech nabralo docela jinou podobu, směr a vůni. Už tolik necinká výhrou ve sportce, ani báječnou dovolenou na Bali. Už tak intenzivně nevoní jasmínem ze zahrady vlastní vily. Je to štěstí, že máme jeden druhého. Že můžeme žít tam, kde žijeme a že člověk zůstal přes všechno, čím nás doba poznamenala, člověkem.

Pojďme tedy našemu štěstí, když má dnes ten svátek, zapálit svíčku a připít mu na pevné zdraví. Ať s námi setrvá pokud možno napořád.

Mohlo by vás zajímat... 

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.