Mikulov už je lehce pocukrován

Dnes bylo na Mikulově nádherně. Vršky i údolíčko pocukrovaný a nikde pomalu živé duše. Tolik vzpomínek tu mám poschovávaných, tolik příběhů, které vystoupaly v momentě, kdy jsem vystoupila z auta, na povrch. Ani se mi odtud nechtělo zpátky do Teplic, pod tu šedivou poklici. A bunda horským vzduchem voní v předsíni ještě teď, čtvrt hodiny po návratu domů...