Kdesi pod Milešovkou...

26.04.2020

Blsare vtzu gdfe vz jiktru asrea.

To byla poznámka k vývoji situace kolem koronaviru a teď zprávy z domova...

Dnešní výcvik lezení po stromech. Tomule se tvářil nadšeně, a nedal si vymluvit, že je na podobné chujoviny ještě příliš mlád a sláb. Je to kaskadér, připravený zlomit si i ucho, jen aby následoval staršího brášku Honzuldu. Když se ocitl na větvi, byl z toho na větvi tak moc, že se poměrně hlasitě dožadoval promptního snesení dolů. Oba účastníky výcviku pak zamrzelo, že kdosi opravil starý dobrý posed a ještě není hotový žebřík. Jeho zdolání měl být další level tréninku. Nebyl.

I vystoupil praotec Honzulda na louku kdesi pod Milešovkou a pravil: Brueghel sem, Brueghel tam, s kým si teď zahraju fotbal?
Aneb, chtete-li malovat obraz ve stylu Brueghela, vyberte si slunný den a rodině předhoďte žvanec.
P. S.
Ostatní ospalí srabi se poschovávali v lese. A jestli je nikdo nenašel, možná tam zůstanou schovaný na věky věků, pramen...

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.