Mukovský vodník za mřížemi

04.01.2020

Kousek za Razicemi, směrem na Mukov, stojí u silnice zářivě bílé vodárenské zařízení. Až tudy někdy pojedete, na chvíli zastavte a běžte pozdravit vodníka. Sedí uvnitř a nabízí pocestným rybu. Možná výměnou za dušičku. Dost často se cítí sám, a proto uvítá, když s ním prohodíte pár slov. Opodál je sice umístěná ještě socha víly, ale na tu vodník nevidí a ona k němu nemůže. Přesto je na oba i při té jejich individuální (nebo společné?) opuštěnosti pěkné pokoukání. 

Kdysi tady stávala kaple. Později z ní soudruzi vytvořili vodárenské zařízení, ze kterého se postupem času, nedostatkem financí, ale i úcty k odkazu předků, stala ruina. Porevoluční Hrobčice jsou naproti tomu známé tím, že rozprostírají ochranná křídla nad svými památkami poměrně umanutě a zarputile. V případě vodárny se i přesto chvíli uvažovalo o demolici, což by byla vzhledem k tomu, co se nakonec Hrobčickým podařilo, velká škoda. V roce 2017 vedení obce nechalo chátrající stavbu zrekonstruovat s pomocí dotace (cca 190 tisíc) a vlastní investice (cca 81 tisíc korun). 

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...