Mukovský vodník za mřížemi

04.01.2020

Kousek za Razicemi, směrem na Mukov, stojí u silnice zářivě bílé vodárenské zařízení. Až tudy někdy pojedete, na chvíli zastavte a běžte pozdravit vodníka. Sedí uvnitř a nabízí pocestným rybu. Možná výměnou za dušičku. Dost často se cítí sám, a proto uvítá, když s ním prohodíte pár slov. Opodál je sice umístěná ještě socha víly, ale na tu vodník nevidí a ona k němu nemůže. Přesto je na oba i při té jejich individuální (nebo společné?) opuštěnosti pěkné pokoukání. 

Kdysi tady stávala kaple. Později z ní soudruzi vytvořili vodárenské zařízení, ze kterého se postupem času, nedostatkem financí, ale i úcty k odkazu předků, stala ruina. Porevoluční Hrobčice jsou naproti tomu známé tím, že rozprostírají ochranná křídla nad svými památkami poměrně umanutě a zarputile. V případě vodárny se i přesto chvíli uvažovalo o demolici, což by byla vzhledem k tomu, co se nakonec Hrobčickým podařilo, velká škoda. V roce 2017 vedení obce nechalo chátrající stavbu zrekonstruovat s pomocí dotace (cca 190 tisíc) a vlastní investice (cca 81 tisíc korun). 

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!