Sobota na Celostátním setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v tehdejší DDR.
Mukovský vodník za mřížemi
Kousek za Razicemi, směrem na Mukov, stojí u silnice zářivě bílé vodárenské zařízení. Až tudy někdy pojedete, na chvíli zastavte a běžte pozdravit vodníka. Sedí uvnitř a nabízí pocestným rybu. Možná výměnou za dušičku. Dost často se cítí sám, a proto uvítá, když s ním prohodíte pár slov. Opodál je sice umístěná ještě socha víly, ale na tu vodník nevidí a ona k němu nemůže. Přesto je na oba i při té jejich individuální (nebo společné?) opuštěnosti pěkné pokoukání.

Kdysi tady stávala kaple. Později z ní soudruzi vytvořili vodárenské zařízení, ze kterého se postupem času, nedostatkem financí, ale i úcty k odkazu předků, stala ruina. Porevoluční Hrobčice jsou naproti tomu známé tím, že rozprostírají ochranná křídla nad svými památkami poměrně umanutě a zarputile. V případě vodárny se i přesto chvíli uvažovalo o demolici, což by byla vzhledem k tomu, co se nakonec Hrobčickým podařilo, velká škoda. V roce 2017 vedení obce nechalo chátrající stavbu zrekonstruovat s pomocí dotace (cca 190 tisíc) a vlastní investice (cca 81 tisíc korun).
Mohlo by vás zajímat...
V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:
Včerejší vernisáž výstavy prací absolventů Základní umělecké školy Teplice v muzeu byla jako každá jiná vernisáž.
Citáty
Když se rvu z ulity, napadají mě věci...
Už jste někdy zažili, aby vám výpravčí recitoval na nádraží báseň?
Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...