Kousek za Razicemi, směrem na Mukov, stojí u silnice zářivě bílé vodárenské zařízení. Až tudy někdy pojedete, na chvíli zastavte a běžte pozdravit vodníka. Sedí uvnitř a nabízí pocestným rybu. Možná výměnou za dušičku? Dost často se cítí sám, a proto uvítá, když s ním prohodíte pár slov. Na sousedním prostranství je sice umístěná ještě socha víly, ale na tu vodník nevidí a ona k němu nemůže. Přesto je na ně i v té jejich opuštěnosti moc pěkné pokoukání.
Kdysi tady stávala kaple. Později z ní soudruzi vytvořili vodárenské zařízení, ze kterého se postupem času, nedostatkem financí, ale i úcty k odkazu předků, stala ruina. Porevoluční Hrobčice jsou naproti tomu známé tím, že rozprostírají ochranná křídla nad svými památkami poměrně umanutě a zarputile. V případě vodárny se i přesto chvíli uvažovalo o demolici, což by byla vzhledem k tomu, co se nakonec Hrobčickým podařilo, velká škoda. V roce 2017 vedení obce nechalo chátrající stavbu zrekonstruovat s pomocí dotace (cca 190 tisíc) a vlastní investice (cca 81 tisíc korun).
K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...
První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...
V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.
Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".
V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!
Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.