Na peróně

Žiletky někdy prší nepřetržitě.

Zase se ptáš,
jestli na tebe myslím
a vůbec tě nezajímá,
že jsem pávy na Orlíku
nechala pochcípat žalem
a ze Zvíkova přišel telegram,
ať se (probůh) nikdy nevracím.

Jsem usmolená hořkostí,
zrezivělá vztahy
a po ránu duním samomluvou.

Směješ se celý dokořán,
jako bys seděl u zubaře
a řveš,
že tě to baví, že mě žereš.

Zatlačím vrásku pod okem
a jemně poklepu podbradek.

Žádný kočár nepřijede, bejby.
Nejsem ta, co ztrácí střevíček.

Sbal svý city, srdce v záruce a zmiz!

Dokud ještě můžeš...