Na peróně
30.12.2018
Žiletky někdy prší nepřetržitě.
Zase se ptáš,
jestli na tebe myslím
a vůbec tě nezajímá,
že jsem pávy na Orlíku
nechala pochcípat žalem
a ze Zvíkova přišel telegram,
ať se (probůh)
už nikdy nevracím.
Jsem usmolená hořkostí,
zrezivělá vztahy
a po ránu duním samomluvou.
Směješ se celý dokořán,
jako bys seděl u zubaře
a řveš,
že tě to baví,
že mě žereš.
Zatlačím vrásku pod okem
a jemně poklepu podbradek.
Žádný kočár nepřijede,
bejby.
Nejsem ta,
co ztrácí střevíček.
Sbal svý city,
srdce v záruce a zmiz!
Dokud ještě můžeš...
