Na pováženou s dechem...

29.07.2018

Už jsem si dlouho nenamasírovala duši divadlem poezie. Naposledy přistálo v mém zorném poli pár luxusních kousků zhruba před sedmi lety.
A včera večer.
Na jednom z německých programů.
Seděla jsem jak s pilou u krku. Ostře nabroušenou. Bez pohybu, zlomená v emocích, na pováženou s dechem.
Obrazy sešívala jednoduchá hudební linka podepřená dutým nápěvem perkusových nástrojů a načechraná klavírním doprovodem. Herci ze sebe vystřelovali ve slabikách slova a z těch slov padaly někam do tmy verše a strach a taky syrovost. Pocitů, života, vztahů.
Ani já, rejpal všech rejpalů, nenašla nic, co by se dalo otupit, posunout mimo osu kyvadla. Jsem uvnitř pěkně rozmašírovaná.
Bylo to dokonalý.