Nádraží v Oseku a vzpomínky urousané dětstvím

17.05.2020

Osecké nádraží má půvab starých venkovských železničních stanic s červenými muškáty, zapomenutým výpravčím, s vlezlou vůní karbolu, tichem, které jako lokaj hází ručník vlaku, co se má každou chvíli odněkud přiřítit. Typicky vyfešákovaný žlutý domek s červenou střechou, s nezbytným tetováním v podobě informačních tabulí dřepí v hájemství něžné náruče okolního lesa. 

Nevyvětratelná libozvučnost odvěké dojmové pauzy v krajině, která obtěžkaná pražci a svázaná tunami kolejnic slibuje netušené dálky, ale i duševní sanatorium a často taky úprk od všeho a všech. Osecké nádraží je romantikou zasažené až ke kořenům. (Stejně jako moje ostružiny vloni v létě mšicemi.) Je to jedno z těch nádraží, kde bych s nadšením točila poetický film, pohádkový sladkobol, anebo bych si tu střihla i nějaký psychedelický filmový úzus... 

Kromě usebrání, kterého si tu můžete dopřát na kila, když budete sami se sebou v souladu, sem můžete přitáhnout i své potomstvo a důkladně, v zájmu let příštích, ho naočkovat zájmem o železniční dopravu. 

ŽELEZNIČNÍ EXPOZICE NA NÁDRAŽÍ V OSEKU

- Byla otevřená v květnu roku 2014.

- Přináší obecné informace o historii železnice a také o moldavské trati. Jsou tady desítky exponátů.

- Spravuje ji Klub přátel Krušnohorské železnice.

- Vznikla proto, aby v expanzi modernizace nezmizely ze světa věci, které dokládají historii železnice a současně jsou načichlé nostalgií, kterou k životu potřebujeme, abychom neokorali.

- Původně měla být v Hrobu. Z důvodu vysokého nájmu se přešlo k variantě skladiště v Oseku. To ale kvůli nepřizpůsobivým vyhořelo. Nakonec pomohlo město a poskytlo prostory na oseckém nádraží, které měly zůstat uzavřené.

- V prostorách už stál mechanický přístroj na ovládání výhybek a návěstidel z roku 1940, vyrobený v německém Düsseldorfu. Stal se nejstarším exponátem sbírky.

- Prvním zachráněným exponátem správců byl kompostér z dubského nádraží. To je zařízení, které do kartonové jízdenky dokáže vytlačit datum. Mimochodem, časem k němu přibyl i trezor na jízdenky.

- K vidění jsou tu otočné válce s jízdními řády z hrobské stanice. Zajímavý je telefon s kličkou na odesílání zpráv morseovkou z Louky u Litvínova. Zaujme stojan na lyže - jeden takový se podle Michala Švece pořád ještě vozí ve vlaku, který jezdí z Drážďan do Altenbergu. Trůní tady čepice výpravčích, metály, návěstidla, semafor, můžete se kochat vláčkem, který sviští krajinou na modelové železnici a potěšit oko i mysl spoustou dalších úžasných věcí s cejchem minulosti.

- Nadšenci kolem moldavské dráhy stále zachraňují další exponáty s vazbou na železnici. Současné prostory ale nejsou nafukovací. A tak je aktuálně trápí klasika. Nerudovské - kam s nimi.

- Železniční expozici v Oseku můžete navštívit každou třetí sobotu v měsíci, v době od 9 do 15.30 hodin. Letošní sezóna byla zahájená v sobotu 16. května.

Mohlo by vás zajímat....

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.