Přijdu na buben

19.08.2021

Zítra budou Hugovi 4 měsíce.

Před týdnem jsme koupili nový pelech do obýváku. Ten původní, o kterém jsme byli skálopevně přesvědčení, že bude nafurt (nepatřil zrovna mezi nejlevnější, že jo), se pravidelným užíváním scvrknul. Nafurt stopro nebude.

Dnes jsem koupila nový pelech i do ložnice. Ten původní taky nebude nafurt. Hugovi v něm ve spánku přepadává hlava přes rantl a to nebohé zvíře vypadá jako odsouzenec zavěšený na gilotině.

Objednala jsem i nový postroj. Ten původní (viz. obrázek), ve kterém Hugo ještě před měsícem a půl plandal a při neopatrné manipulaci z něj dokonce vypadával, mu dnes obepíná pupek, jak starýmu fotrovi tepláky po vydatné porci vepřo-knedla-zela.

Řeknu vám, takový fofr v peněžence jsem neměla ani v době kdy jsem vychovávala tři děti.

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.