Přijdu na buben

19.08.2021

Zítra budou Hugovi 4 měsíce.

Před týdnem jsme koupili nový pelech do obýváku. Ten původní, o kterém jsme byli skálopevně přesvědčení, že bude nafurt (nepatřil zrovna mezi nejlevnější, že jo), se pravidelným užíváním scvrknul. Nafurt stopro nebude.

Dnes jsem koupila nový pelech i do ložnice. Ten původní taky nebude nafurt. Hugovi v něm ve spánku přepadává hlava přes rantl a to nebohé zvíře vypadá jako odsouzenec zavěšený na gilotině.

Objednala jsem i nový postroj. Ten původní (viz. obrázek), ve kterém Hugo ještě před měsícem a půl plandal a při neopatrné manipulaci z něj dokonce vypadával, mu dnes obepíná pupek, jak starýmu fotrovi tepláky po vydatné porci vepřo-knedla-zela.

Řeknu vám, takový fofr v peněžence jsem neměla ani v době kdy jsem vychovávala tři děti.

Nejnovější články na mém blogu

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

No 2

18.09.2021

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.