Medvěd měl narozeniny

18.06.2020

Medvěd měl narozeniny.
Ačkoli zhruba před měsícem se v případě mých narozenin žádný šráky nedělaly, tentokrát se odhlasovalo, že ty Méďovo oslavíme alespoň večeří v nějaké restauraci.
Při hlasování byl jeden pro a jeden proti.
Medvěd si ale kdysi vynutil dodatek k hlasovacímu řádu: V případě rovnosti hlasů vyhrává ten, kdo dosáhne v předsíni na žárovku.
A jelo se.

Nejprve koupit oslavenci nové sandále, pak nové triko, a nakonec stojánek na telefon s ručičkama a nožičkama. Strašně ho chtěl.
Chápejte, to nebyly dárky, ale nezbytné důležitosti.
Dárkem můžeme podle Médi nazvat jen něco v duchovní rovině.
Třeba se někde parádně nabaštit.
Asi tak.

Vyjeli jsme na Komárku.
Máme to tam rádi a taky se k tomu kopci nad Krupkou vážou některý naše vzpomínky.
Jaký, do toho vám nic není.
Co by vás ale mělo zajímat, nikdy, a to si desetkrát podtrhněte, nikdy si neplánujte v restauraci Komáří vížka oběd, večeři nebo třeba jen pitomou zmrzlinu.
Zejména, když si chcete udělat pěkný den.
Protože si ten den parádně poserete a navíc přijdete o poslední zbytky důvěry v cech číšnický a kuchařský.
Okoukli jsme jen tak halabala podbízivá panoramata, spolkli hořkou pachuť neúcty zaměstnanců restaurace a zamířili do Teplic.

Nebudu vás unavovat.
Najít restauraci s terasou, teplou kuchyní, vlídnou obsluhou a cenou za kafe nižší než vstupné do striptýzového baru, je trochu mimo realitu a taky to unavuje.
Skončili jsme nakonec tam, kde Méďa dupl na brzdu, protože jsem mu udělala scénu a najedli se v restauraci, co tam zrovna stála.
Snědli jsme přesolený kuřecí řízek, Méďův vytoužený obří burgr ohodnocený slovy: Niemalsmehr, vypili pivo a domácí limču, svěsili uši a jeli dom.

Po cestě jsme si koupili lahváče, dětský chipsy, mandle nesolené i solené a dobrý víno.
Doma jsme to všechno vypili a snědli. Takže jsme nakonec k spánku ulehali docela šťastní, sytí a spokojení.

Happy Birthday, živote!