Návštěva u našich

02.11.2018

Na dušičky chodím za našima. Zapálím svíčky, uklidím náhrobek od listí, plevele a potom jim vyprávím o všem, co se za ten rok odehrálo, změnilo, přihodilo.
Mamka moc neposlouchá. Má jako vždycky poznámky k mému oblečení. Ptá se, kde mám čepici, že už nejsem nejmladší a něco bych si taky měla udělat s těma vlasama.
Táta jí okřikne, aby mě nechala domluvit. Tajně pak na mě mrkne a řekne: To víš, ten náš generál. 

Je to pořád stejné. Celé ty roky. 

Pokaždé intenzivně vnímám tátovu kolínskou, jakoby stál vedle mě. Cítím kouř z jeho zorek, tak říkala maminka cigaretám. Vůni máminých vlasů, jakoby se právě ke mně sehnula. Horkou meltu, do které si máčela chleba a taky slyším, jak si potichu zpívá. Mám je oba hluboko pod kůží, zarostlé do srdce, do každého póru své zdivočelé duše.
Když se loučím, uvnitř mě pokaždé něco sevře. Otočím se a slyším tátu, jak říká: 

A ne, abys tu fňukala, Nono. Už seš velká holka!  

Mohlo by vás zajímat...

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Kvě 29

Citáty

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...