Návštěva u našich

02.11.2018

Na dušičky chodím za našima. Zapálím svíčky, uklidím náhrobek od listí, plevele a potom jim vyprávím o všem, co se za ten rok odehrálo, změnilo, přihodilo.
Mamka moc neposlouchá. Má jako vždycky poznámky k mému oblečení. Ptá se, kde mám čepici, že už nejsem nejmladší a něco bych si taky měla udělat s těma vlasama.
Táta jí okřikne, aby mě nechala domluvit. Tajně pak na mě mrkne a řekne: To víš, ten náš generál. 

Je to pořád stejné. Celé ty roky. 

Pokaždé intenzivně vnímám tátovu kolínskou, jakoby stál vedle mě. Cítím kouř z jeho zorek, tak říkala maminka cigaretám. Vůni máminých vlasů, jakoby se právě ke mně sehnula. Horkou meltu, do které si máčela chleba a taky slyším, jak si potichu zpívá. Mám je oba hluboko pod kůží, zarostlé do srdce, do každého póru své zdivočelé duše.
Když se loučím, uvnitř mě pokaždé něco sevře. Otočím se a slyším tátu, jak říká: 

A ne, abys tu fňukala, Nono. Už seš velká holka!  

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...