Nebyla jsem děvče jednoduchý

14.03.2019

To teda fakt nebyla.

Ještě v sedmnácti jsem klackovatěla na Písečáku s klukama z ulice a máma tiše štkala do polštářů, kdy konečně dospěju. Kámošky si už musely dávat na všechno pozor a mně bylo trapný zeptat se, na co jako, abych nebyla za blbce. Za toho jsem byla stejně. Se svými odrbanými džínami, vytahaným trikem a rozčepýřenými vlasy jsem vedle nich vypadala jako bavlnou přežraný mol uprostřed právě se líhnoucích baboček.

Nezapomenu, jak mě máti pod nějakou záminkou odvlekla na návštěvu k tetě. Sestřenice Zdena seděla v otřesně čistých šatech v křesle. Žádný vyvracení bočnice nohama nebo stoj na hlavě. Ve svých osmnácti letech štrikovala svetr!!! Ukazovákem posouvala brýle na nose a opovržlivě po mně házela okem. Teta se pýřila pýchou a práskla na dceru, že si sama ušila celou výbavu a že jde večer s chlapcem do kina. (Toho obrýlenýho debila s pukama na kalhotách bych chtěla vidět, prolítlo mi hlavou.) Připadala jsem si jak v čekárně do márnice. Tak jsem na tu polomrtvou krávu zdvihla prostředník. Máti moje gesto neuniklo a dala mi facku. Odtáhla mě zpátky domů a týden se mnou nepromluvila. (Jako bych jí tu facku dala já.)

Zkrátka.

Když jsem se KONEČNĚ vdala, troufám si tvrdit, že se máti velmi ulevilo. I když dlouho nemohla strávit toho hašišáka, kterého jsem si vybrala. Ale ustála to. Zejména po tom, co se mnou vyhrála poměrně nelítostný boj, jestli půjdu jako pablb v bílých šatech. Ano. Vdávala jsem se jako pablb v bílých šatech. 

Když se po svatbě vody uklidnily, informovala jsem rodiče, že jedeme na svatební cestu na čundr. Otec si nervózně zapálil, přestože mu na popelníku dýmala nedokouřená cigareta. Máti informaci přijala s obdivuhodným klidem, bez připomínek. Spolkla hrst diazepamů, mávla rukou a prohodila, že snad ani nemusíme posílat žádné pohlednice z cest.

Z naší svatební cesty jsme přesto několik pohlednic poslali. Jen mě mrzí, že nám nezůstaly žádné extra fotografie. Ostatně z našeho manželství zbylo taky akorát to, co byste narvali pod nehet. Přesto to byla úžasná, neopakovatelná, nejpodivnější a nejkrásnější svatební cesta, jakou si jen dokážete představit.

Tak alespoň to málo, co z ní zůstalo...