Nějak nám vyrostl

16.07.2021

Dneska byl u veterináře pro včeličku.

Pan doktor ho pochválil, pomazlil se s ním a řekl, že je v pořádku. A taky, že je kouzelný a jak živé stříbro. Tak se mu Hugo za odměnu vyčůral na ten divný plechový stůl. Pan doktor mávl rukou a prohodil, že to je radostí a že máme skvělé vítací štěně. 

Když jsme odcházeli, olízané tváře doktora i asistenta se leskly ve slunci. Mně bylo trochu pajnlich a Hugovi se nadýmala hruď. Jo, krapet nám u pana doktora zpychl. Tolik pozornosti a chvály by porazilo i bernardýna.

Tak, Hugo. Zklidníme hormón. A přestaň na mě koukat takhle svrchu! 

Nejnovější články na mém blogu

Některé rozhovory by se mohly táhnout hodiny. Většinou to bývají ty, na které se mi zpočátku vůbec nechce.

Rok 2022

02.01.2022

(Kliknutím na obrázek se článek otevře.)

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

PF 2022

31.12.2021

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...