Nějak nám vyrostl

16.07.2021

Dneska byl u veterináře pro včeličku.

Pan doktor ho pochválil, pomazlil se s ním a řekl, že je v pořádku. A taky, že je kouzelný a jak živé stříbro. Tak se mu Hugo za odměnu vyčůral na ten divný plechový stůl. Pan doktor mávl rukou a prohodil, že to je radostí a že máme skvělé vítací štěně. 

Když jsme odcházeli, olízané tváře doktora i asistenta se leskly ve slunci. Mně bylo trochu pajnlich a Hugovi se nadýmala hruď. Jo, krapet nám u pana doktora zpychl. Tolik pozornosti a chvály by porazilo i bernardýna.

Tak, Hugo. Zklidníme hormón. A přestaň na mě koukat takhle svrchu! 

Nejnovější články na mém blogu

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:

Citáty

29.05.2022

Když se rvu z ulity, napadají mě věci...

Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...