Dneska byl u veterináře pro včeličku.

Pan doktor ho pochválil, pomazlil se s ním a řekl, že je v pořádku. A taky, že je kouzelný a jak živé stříbro. Tak se mu Hugo za odměnu vyčůral na ten divný plechový stůl. Pan doktor mávl rukou a prohodil, že to je radostí a že máme skvělé vítací štěně. 

Když jsme odcházeli, olízané tváře doktora i asistenta se leskly ve slunci. Mně bylo trochu pajnlich a Hugovi se nadýmala hruď. Jo, krapet nám u pana doktora zpychl. Tolik pozornosti a chvály by porazilo i bernardýna.

Tak, Hugo. Zklidníme hormón. A přestaň na mě koukat takhle svrchu! 

Nejnovější články na mém blogu