Někdy si nevidím na špičku nosu

01.10.2018

Nedávno jsem hrála s Honzuldou fotbal. Sebevědomí se posadilo na horní šprucli žebříku a s napětím poslouchalo. Vyprávěla jsem, jak mezi kluky z ulice jsem byla vždycky nejlepší v kličkování a dávala nejvíc gólů. Jak mě málokdo obral o míč a nikdy, vážně nikdy mě nepostavili potupně do brány. Sebevědomí si odkašlalo a povídá: A o té noze, zlomené nadvakrát, když si chtěla zastavit balón, mu neřekneš? 

Ne, o té noze jsem pomlčela. Z výchovných důvodů. 😉