No pasaran!

04.10.2019

K obědu jsem si dělala plněný bramborový knedlíky od včerejška. Medvěd je v práci, tak jsem je nakrájela a osmahla na pánvi. Miluju to. Přišel nejstarší synátor a prý: Matko, proč si je normálně neohřeješ? Zeptal se s výrazem, jako bych v tý pánvi smažila přežraný moučný červy smíchaný s pochcípanejma kobylkama. 

Protože mi to takhle chutná, odpověděla jsem vzdorovitě. A ten kdesevzaltusevzal plod, který si hraje na největšího kuchaře pod sluncem, protože mu kdysi celá hospoda pochválila svíčkovou, mi řekne: Slib mi, matko, že v tomhle nikdy nebudu po tobě...

Tak mě nakrknul, že jsem si před ním neodvážila vzít to nejlepší, na co se po osmažených plněných knedlících těším. Tedy to, co se přichytí na pánev. Přestože ve mně všechno řvalo, bože, co to děláš!!!!!!, nalila jsem na tu laskominu vodu, aby se odmočila. Je mi totiž jasný, že kdybych to neudělala, tak mě na to expert na svíčkovou upozorní. To už bych se fakt nemusela udržet. A jak byste asi žili s tím, že jste vyrazili dveře s vlastním dítětem...?

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.