No pasaran!

04.10.2019

K obědu jsem si dělala plněný bramborový knedlíky od včerejška. Medvěd je v práci, tak jsem je nakrájela a osmahla na pánvi. Miluju to. Přišel nejstarší synátor a prý: Matko, proč si je normálně neohřeješ? Zeptal se s výrazem, jako bych v tý pánvi smažila přežraný moučný červy smíchaný s pochcípanejma kobylkama. 

Protože mi to takhle chutná, odpověděla jsem vzdorovitě. A ten kdesevzaltusevzal plod, který si hraje na největšího kuchaře pod sluncem, protože mu kdysi celá hospoda pochválila svíčkovou, mi řekne: Slib mi, matko, že v tomhle nikdy nebudu po tobě...

Tak mě nakrknul, že jsem si před ním neodvážila vzít to nejlepší, na co se po osmažených plněných knedlících těším. Tedy to, co se přichytí na pánev. Přestože ve mně všechno řvalo, bože, co to děláš!!!!!!, nalila jsem na tu laskominu vodu, aby se odmočila. Je mi totiž jasný, že kdybych to neudělala, tak mě na to expert na svíčkovou upozorní. To už bych se fakt nemusela udržet. A jak byste asi žili s tím, že jste vyrazili dveře s vlastním dítětem...?

Mohlo by vás zajímat...

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.