No pasaran!

04.10.2019

K obědu jsem si dělala plněný bramborový knedlíky od včerejška. Medvěd je v práci, tak jsem je nakrájela a osmahla na pánvi. Miluju to. Přišel nejstarší synátor a prý: Matko, proč si je normálně neohřeješ? Zeptal se s výrazem, jako bych v tý pánvi smažila přežraný moučný červy smíchaný s pochcípanejma kobylkama. Protože mi to takhle chutná, odpověděla jsem vzdorovitě. A ten kdesevzaltusevzal plod, který si hraje na největšího kuchaře pod sluncem, protože mu kdysi celá hospoda pochválila svíčkovou, mi řekne: Slib mi, matko, že v tomhle nikdy nebudu po tobě...
Tak mě nakrknul, že jsem si před ním neodvážila vzít to nejlepší, na co se po osmažených plněných knedlících těším. Tedy to, co se přichytí na pánev. Přestože ve mně všechno řvalo, bože, co to děláš!!!!!!, nalila jsem na tu laskominu vodu, aby se odmočila. Je mi totiž jasný, že kdybych to neudělala, tak mě na to expert na svíčkovou upozorní. A to už bych se fakt nemusela ovládnout a asi bych s ním vyrazila dveře.