Z nostalgie trochu odebráno

Jsme potřísnění nedočkavostí.

Explodujeme při každém nálezu i ztrátě. Rozplétáme v sobě pavučiny představ, abychom se volně nadechli. Abychom silou jediného pohledu rozpoutali peklo, rozhořeli ohně, spustili laviny, průtrže mračen, bouře a uragány největšího lidského zoufalství. Citu, pevně rozkročeného nad nejtenčí hranicí mezi nenávistí a láskou..

(Snímek jsem pořídila na zkoušce dětského divadelního souboru při DK Teplice.)