Věděli jste o novosedlické naučné stezce?

02.05.2020

Věděli jste, že je v Novosedlicích malý lesopark? A dokonce velmi pěkný. Je jako ušitý na míru pro rodiny s malými dětmi. Pro mrňousy, kteří ještě nejsou stavění na nějaké dlouhé túry. I pro vaše školáky, co se na naučné stezce dozvědí spoustu zajímavých věcí, které později při výuce jako když najdou. Pro takové chvíle, kdy máte hodinku, než budete muset začít vařit oběd a na dětském hřišti už jste byli milionkrát. Zkrátka pro dny, kdy to na velký výlet nevypadá a vy přesto chcete, aby si vaše děti něco pěkného užily.

Kdysi dávno se lokalitě říkalo Luisina skála podle jedné pruské kněžny. Dnes se místo jmenuje Na Sokolce a upravenou cestu malým lesíkem nazývají Novosedlická stezka nebo lesopark. O historii místa najdete podrobné informace na jednom z panelů.

Trať není náročná a nabízí řadu pěkných stanovišť. Potkáte tady zástupce lesní fauny vytvořené ze dřeva, savce, brouky, obojživelníky, ptáky a u každého cedulku s popisem. Nechybí ani panel na určování stromů a popisky u zajímavých dřevin a bylinek. Když rozbolí nohy, nabídne vám své služby některá z bytelných dřevěných lavic. 

Do lesoparku se dostanete nejlépe z ulice Komenského, ve které můžete případně také zaparkovat. A za tip děkuji Romanovi Nešetřilovi.

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.