O přeloženém chlebu

15.09.2021

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený chleba (pro ty mladší - sendvič) nejedla. A vyvolalo to ve mně příjemné déjà vu. Vzpomínku na dobu, kdy nám mamka připravovala svačiny a většinou to býval právě přeložený chleba s máslem. Jako bonus se ze sáčku na lavici vykutálelo ještě jablko nebo hruška. A když mělo některé z dětí salám, všichni ve třídě jsme zavětřili jak lovečtí psi, když běží po stopě a tiše záviděli.
Přeložený chleba byl znamením výletů. Vybavuji si, jak chlebem voněl pokaždé celý batůžek. Vůbec si myslím, že chleba dřív voněl nějak intenzivněji. Donést například domů ještě teplý pecen od Sudíka a neohryzat cestou kůrku kolem dokola, chtělo fakt hodně statečnosti a přemáhání. Když ho mamka potom nakrájela ke snídani a máslo se do voňavého chleba vpilo, nebylo větší lahůdky...
Postupem let jsme se rozmlsali. Stůl, kde dřív býval nakrájený chleba a dóza s máslem, se dnes prohýbá pod snídaňovými nezbytnostmi, jako je salám, plátkový sýr, rybí pomazánka, vejce... Když jedeme na výlet, máme batohy narvané jako mobilní stánek s potravinami. Když batoh otevřeme, nezavoní chleba, ale řízky. Dát dítěti do školy "jen" chleba s máslem, tak nás snad poženou na sociálku.
A tak jsem si ráno natruc svým rozmazleným pohárkům a taky trochu z nostalgie namazala krajíc chleba máslem. Přivřela jsem oči, abych si znovu vybavila vůni, která se táhla od Sudíka, když přivezli čerstvě upečený chleba a posnídala jsem přímo královsky.