Když maso kňučí bolestí

11.03.2020

Méďa má velice rád ostrá jídla. Tím nemyslím katův šleh nebo pikantní kuřecí prsa někde v restauraci, která při troše dobré vůle můžete podat i odrostlejšímu batoleti.

To, co Méďa miluje, by mu nikde neuvařili, protože by si vyvraždili hosty.
To, co Méďa miluje, by nepozřel ani Mexikánec odkojený Dragon Breath, s prostříleným jazykem a oplechovaným hrdlem.

Dnes jsem vařila oběd a jako pokaždé tam z lásky k Medvědovi přidala i symbolickou špetku chilli. Dávám přiměřeně. Méďa si stejně každé jídlo ještě dokoření ze své sklenky, označené lebkou se zkříženými hnáty, kde je směs nejpálivějších chilli papriček pod sluncem.

Dnes mi při odměřování neškodného množství kuchyňského chilli ale ujela ruka. První sousto se ještě dalo. A zatímco jsem vydýchávala pořezaný krk, Méďa nabral polévkovou lžící ze sklenky s lebkou a hojně posypal svoji porci. Vsadila bych se, že jsem slyšela maso na jeho talíři zakňučet bolestí.

Neměla jsem ale čas o tom přemýšlet, protože po dalším soustu mi vypadly oči do omáčky. Popadla jsem roli papírových utěrek, odmotala dva kilometry, abych zastavila vodopád slz a vysmrkala se.

Další sousto způsobilo, že mě polil studený pot a já na několik vteřin zcepeněla. Ztratila jsem dech i tep. Medvěd se trochu vyděsil. Byla jsem drápy zaseklá do dřevěné desky stolu, kulila na něj oči, hubu dokořán a nemohla se nadechnout.

Přinesl mi kousek chleba. Po jeho sežvýkání jsem z posledních sil odvrávorala na gauč, abych si počkala na světlo na konci tunelu...

Méďa zatím obřadně odšrouboval uzávěr sklenky se zkříženými hnáty a bohatě posypal moji porci. Ještě se pro formu zeptal, jestli to už vážně nebudu jíst. A pak už jsem jen zaslechla slabé kňučení...

Mohlo by vás zajímat...

V prvním článku jsem psala, jak jsem propadla fenoménu metody Bullet Journal (BUJO). Vlastně se mi jako první zalíbily zápisníky BUJO, z nichž některé jsou malými uměleckými skvosty. Článek o tom, jak jsme se s Bullet Journal "potkali", si můžete přečíst tady.

"Velmi brzy zapomínáme na věci, o kterých jsme si mysleli, že je nezapomeneme nikdy. Zapomínáme na lásky i zrady, zapomínáme, co jsme šeptali a co jsme křičeli, zapomínáme, kým jsme byli.Proto je dobré, zůstaneme-li v kontaktu sami se sebou, a na to zápisníky jsou. Když chceme tohle spojení udržet funkční, musíme se spolehnout jen sami na sebe: váš...

Zítra je sobota 1. května, a to kromě definitivního vítězství jara nad zimou znamená také Svátek práce. Pár let už ho slaví každý po svém. Pryč jsou doby alegorických vozů a dlouhých průvodů, třepetajících vlaječkami, které národ fasoval od předsedů ROH. Ulicemi se už netáhne vůně párků s hořčicí a ušní bubínky neproráží proslovy potentátů ani...

Dnešek je zasvěcený Světovému dni duševního vlastnictví. Jeho cílem je upozornit na všechny skvělé ženy a muže, kteří i přes bariéry konvencí, odtrhování si od úst, ukrajování spánku a vytváření neklidu v soukromí nacházeli způsoby, jak nevděčnému lidstvu usnadnit věci všední i ty méně obvyklé.