Každý má to svý

18.02.2020
Mám jednu nepěknou úchylku. Popravdě, mám jich víc, ale ty další teď nebudu vytrubovat do světa. Ta úchylka se mě drží jako klíště. Už od doby, kdy jsem se naučila napsat první písmeno. Pořád si kupuju nové sešity, notýsky, bloky. Doma nad tou hromadou pak uvažuju, co bych mohla ještě evidovat, aby neležely ladem.
Začnu třeba zapisovat, za co utrácím. Jenomže když na konci měsíce zjistím, že náklady na sladkosti a červené víno hravě převálcovaly náklady na základní potraviny, přestane mě to bavit. Tuhle jsem dostala nápad, že budu přiřazovat vlastnosti našim politikům, podle jejich fyzických projevů a grimas. (Jestli to ještě nevíte, dříme ve mně zdatný psycholog.) I když jsem se snažila zůstat objektivní, vytvořila jsem novou encyklopedii vulgarismů toho nejtvrdšího kalibru. A po čase to začala být taky nuda.

A tak z každého sešitu, do kterého začnu psát a který mě přestane bavit, vytrhávám zbylé prázdné listy, které unikly mé psací manii. Ve druhé zásuvce psacího stolu tvořím velkosklady papírů na poznámky. A ty se hodí pořád a bavit nepřestanou.