Vladimír Páral: Dekameron 2000 aneb Láska v Praze

27.01.2021

Před několika dny jsem dočetla Dekameron 2000 aneb Láska v Praze od Vladimíra Párala. Pokud chcete být rozebraní do posledního šroubku své duše, a tohle jste ještě nečetli, měli byste.
Páral má obrovský dar empatie. Prostřednictvím svých ženských a mužských postav, které život nametá do různých postelí, do různých milostných vazeb, krátko i dlouhodobých, rentgenuje postelové rituály až na samou dřeň. V některém z nich se určitě najdete. A budete se ptát, jestli vás U TOHO Páral viděl a jestli vám u toho čuměl do hlavy, protože to není jinak možný...

Když čtete ten bezobalový striptýz vášní, nenávisti, nucenosti, vypočítavosti a naivity (kterou Páral neodpouští), ocitnete se poměrně nepřipravení v poslední povídce Spolu. Je o Jindrovi, ze kterého si manželka udělala slouhu a o Jindře, která má následky po obrně. Té zase matka i celé okolí dávají sežrat, jak je nemožná, ošklivá, pomalá, k ničemu a jak si neumí najít chlapa. Když si potom najde Jindra Jindru a vzplanou k sobě jako zapálené sirky, všichni mají k těm dvěma "mrzákům" jen výsměch, krutost maloměšťáctví a neomalenosti.

Přečtěte si konec téhle povídky, který jsem přiložila. Podaří se vám pro změnu dostat do hlavy Vladimíra Párala. A ten výlet stojí za to.

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.