Pauza v D-dur

Rozpadám
se v prostoru vedle tebe.
Malé částečky mého těla
plují kolem ostrovů
nevyřčených slov.
Ema
má mísu s masem
a pitvu medvídka Pú dokončí
Alenka s píšťalkou za opaskem.
Štěpím
se v rytmu zběsilé samby
a vidím mámu
s očima vytřeštěnýma,
jak volá:
- jenom prosím,
neudělej to, co chceš udělat!
Vidím sebe,
jak horlivě přikyvuji,
beru
schody po třech
a spěchám udělat to,
co vlastně ani udělat nechci.
Štěpím
se na malé obláčky,
aby ses necítil sám.
V té rozmařilé chvíli,
A spoustě čsu,
skládám
devátou symfonii.
(No, trochu opisuji.)
A světe div se...
Ty
konečně usínáš.
Rozedraný zážitky,
popraskaný žízní po mně
a s řekou hudby
pod
víčky.