Pauza v D-dur

Rozpadám se v prostoru vedle tebe.
Malé částečky mého těla

plují kolem ostrovů

nevyřčených slov.

Ema má mísu s masem
a pitvu medvídka Pú dokončí
Alenka s píšťalkou za opaskem.

Štěpím se v rytmu zběsilé samby
a vidím mámu

s očima vytřeštěnýma,

jak volá:

- jenom prosím,

neudělej to, co chceš udělat!

Vidím sebe,

jak horlivě přikyvuji,

beru schody po třech
a spěchám udělat to,
co vlastně ani udělat nechci.

Štěpím se na malé obláčky,
aby ses necítil sám.
V té rozmařilé chvíli,

A spoustě čsu,

skládám devátou symfonii.
(No, trochu opisuji.)

A světe div se...

Ty konečně usínáš.
Rozedraný zážitky,
popraskaný žízní po mně
a s řekou hudby

pod víčky.