Dnes na akci u Zahraďáku úžasné setkání s bývalým kolegou, legendou poctivé sportovní novinařiny a spisovatelem Pavlem Biedermannem, bývalým redaktorem Teplického deníku, původně týdeníku Směr.

Vzpomínky na dobu, kdy etika novinářské práce měla ještě svoji váhu a my řemeslem žili bez ohledu na všechno ostatní. I když jsme spolu začali pracovat v době, kdy se ještě bušilo do psacích strojů, novinařinu jsme milovali bezhlavě a nějak víc jsme si uměli vážit slova i jeden druhého.

Novinářské řemeslo se vyvíjí, jako se vyvíjí všechny obory. Změny v posledních letech ovšem moc dobrého nepřinesly. Novinařina se postupně transformuje do podoby PR. I když - bohudík, jsou stále výjimky. Obecně je ale tohle řemeslo dnes o tom, jaký názor, pohled a úvahu nebo reportáž si zaplatí bohatí podnikatelé, politici, samospráva nebo hlavy úřadů.  

Vydavatel raději otiskne tiskovou zprávu, kterou sesmolil pan starosta a v níž nestydatě opěvuje své zásluhy, než reportáž a zprávu, pro kterou jste odseděli dvě hodiny na zastupitelstvu, objeli a obvolali nespočet lidí. Protože vaše zpráva by mohla pana starostu urazit a jeho měsíční všimné na účet nakladatele by se stalo minulostí.

Nemá význam se v tom hnípat a řešit něco, co osobně nezměním a ani tomu nechci obětovat svůj čas. Za tohle dnešní setkání jsem o to víc vděčná. Ten nostalgický a přitom pábivý závan echt doby, echt řemesla a osobností, jako je Pavel Bidermann, jsem moc potřebovala.