Setkání s Pavlem Biedermannem

31.05.2019

Dnes na akci u Zahraďáku úžasné setkání s bývalým kolegou, legendou poctivé sportovní novinařiny a spisovatelem Pavlem Biedermannem, bývalým redaktorem Teplického deníku, původně týdeníku Směr.

Vzpomínky na dobu, kdy etika novinářské práce měla ještě svoji váhu a my řemeslem žili bez ohledu na všechno ostatní. I když jsme spolu začali pracovat v době, kdy se ještě bušilo do psacích strojů, novinařinu jsme milovali bezhlavě a nějak víc jsme si uměli vážit slova i jeden druhého.

Novinářské řemeslo se vyvíjí, jako se vyvíjí všechny obory. Změny v posledních letech ovšem moc dobrého nepřinesly. Novinařina se postupně transformuje do podoby PR. I když - bohudík, jsou stále výjimky. Obecně je ale tohle řemeslo dnes o tom, jaký názor, pohled a úvahu nebo reportáž si zaplatí bohatí podnikatelé, politici, samospráva nebo hlavy úřadů.  

Vydavatel raději otiskne tiskovou zprávu, kterou sesmolil pan starosta a v níž nestydatě opěvuje své zásluhy, než reportáž a zprávu, pro kterou jste odseděli dvě hodiny na zastupitelstvu, objeli a obvolali nespočet lidí. Protože vaše zpráva by mohla pana starostu urazit a jeho měsíční všimné na účet nakladatele by se stalo minulostí.

Nemá význam se v tom hnípat a řešit něco, co osobně nezměním a ani tomu nechci obětovat svůj čas. Za tohle dnešní setkání jsem o to víc vděčná. Ten nostalgický a přitom pábivý závan echt doby, echt řemesla a osobností, jako je Pavel Bidermann, jsem moc potřebovala. 

Mohlo by vás zajímat...

Jsem nejkrásnější bačkora na celým široširým světě! Jsem nejpohodlnější ze všech! Jsem nejbarevnější, nejlépe ušitá, jsem nej, nej, nej, nej! "Ehm, a co já?", povídá ta druhá do páru. "Vždyť jsem stejná, jako ty. Stejně krásná, pohodlná, barevná i stejně ušitá..." "Ne, nejsi a nebudeš! Protože jsi levá!" A bylo vymalováno, milé děti. To je asi tak...

Když nejdu na výšlap sama, jsem na tom podobně jako s tancem. Jaký můžete mít zážitek, když vás někdo vláčí parketem a je totálně mimo rytmus? To na úvod. Jinak, na můj nos, jsme si nedělní čističku s Méďou užili. Alespoň já tedy určitě. Dostala jsem ze sebe kila marastu a roztáhla hubu do U. Druhý den po sobě Mikulov. Asi na něm něco bude......

Ticho ještě nemusí znamenat příchod bouře. Zachytit radost bývá někdy těžší, než nasekat fůru dřeva na zimu. Ostatní v článku, který najdete TADY.

Když chcete psát knihu, nestačí si jednoduše vyhrnout rukávy a pustit se do díla. Skvělý obsah a styl vám nezajistí ani nejdražší pero, blok v pravé kůži nebo notebook s ohryzaným jablkem.

Ženských, které to umí s motorovou pilou, moc není. Chápete... Pila řve jak poraněný pavián. Žádný extra design. Na selfíčko taky nic moc. Malý výběr tvarů, barev, o melodiích nemluvě.