Dnes na akci u Zahraďáku úžasné setkání s bývalým kolegou, legendou poctivé sportovní novinařiny a spisovatelem, Pavlem Biedermannem z Teplického deníku, původně Směru.

Vzpomínky na dobu, kdy etika novinářské práce měla ještě svoji váhu a my řemeslem žili bez ohledu na všechno ostatní. I když jsme oba zažili dobu, kdy se bušilo do psacích strojů a stránky se před tiskem nosily ke schválení na partaj, tak jsme novinařinu milovali bezhlavě a naplno a nějak víc upřímněji.

Novinářský řemeslo se vyvíjí. V posledních letech změny ale moc dobrého nepřinášejí a spíše připomínají transformaci novinařiny do podoby PR. Výjimky najdeme. Obecně je ale novinařina o tom, co si zaplatí politici, samospráva a hlavy úřadů.  

Vydavatel raději otiskne tiskovou zprávu, kterou sesmolil pan starosta a která nestydatě opěvuje jeho zásluhy, zatímco vaši zprávu, pro kterou jste si odseděli dvě hodiny na zastupitelstvu, zamete pod koberec. Protože vaše zpráva ve prospěch pana starosty nevyznívá a mohla by ho urazit. A s takovou by se mohl taky nakrásně vykašlat na pravidelné měsíční všimné na účet nakladatele.

Nemá význam se v tom hnípat a řešit něco, co nezměním. Za tohle dnešní setkání jsem ale o to víc vděčná. Ten závan echt doby, echt řemesla a osobností, jako je Pavel, jsem moc potřebovala.