Vyladěná rezonance Pavla Mizery a Kamily Housové

07.08.2020

V teplickém muzeu vystavovali otec a dcera Mizerovi. Konkrétně sochař Pavel Mizera a Kamila Housová Mizerová. V čase horkého léta přišli se svěží dávkou svérázného kumštu. Po všech těch pomněnkách a křiklavě barevném znásilňování pláten konečně echt pohlazení duše a poškrábání uměním náročného ega pod levou lopatkou. Chladné, jako ocel, drsné jako neohoblované dřevo...

Třeba...

Monotisk na plátně od Kamily Housové. Řeknete si: Jak je možný, že mě něco takového míjelo. Pocit vydolovaný z hloubky, svázaný do jediné kompozice, která se tváří, že je v podstatě elementární konstelací a ty máš jen velký oči, nejspíš z vedra. Tempo, cíl, někam jít, nebo doplavat, vem to čert. Podstatou je dynamika jako druh komunikace...

Dřevěné objekty Pavla Mizery. Krok sun krok, provokace a výzva a zase provokace. V hlavě ti myšlenky zakopávají jedna o druhou. Ty, co upjatě tvrdí, že identifikaci by sis měl raději odpustit a potom ty, které tě nutí k vnímání tvaru, barvy a struktury materiálu každým pórem těla.

Technický smalt na železném plechu. Úžasná záležitost. Kamila Housová do kompozice vkládá vykrystalizovanou energii. Chladnou, jako barvy a materiál, který používá. Vzkaz, o který se poškrábete, když se ho nenaučíte správně číst. (Zamilovala jsem se do smaltových obrazů.)

Dřevěné objekty Pavla Mizery ctí svůj prapůvod. Barva, kterou autor tu a tam naruší jednolitost dřeva, zjemňuje jejich hrubost a zároveň je rozsvěcí. Evokuje představu dutiny, rány, praskliny, zlomu, ze kterých prýští žlutá, zelenkavá, rudá...

Tohle nejde strávit za hodinu u litříku vína. Tohle si musíte odžít. Poctivě, na dřeň. Zážitek, který stojí za to, abyste si dali repete. I přes nebezpečí, že v tom uvíznete až po srdeční komoru. A potom budete jak slídící psi celé hodiny hledat, co dalšího ještě ti dva vytvořili, co ještě....

Vím, proč to píšu...

Běžte na výstavu vyzvednout svůj vlastní pocit. Najít světy, do kterých jste možná ještě nevstoupili. Zkuste pojmenovat emoce, které jste dosud neprožili. Běžte a třeba tam potkáte sami sebe.

Mohlo by vás zajímat...

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...