Vyladěná rezonance Pavla Mizery a Kamily Housové

07.08.2020

V teplickém muzeu vystavuje otec a dcera Mizerovi. Konkrétně sochař Pavel Mizera a Kamila Housová Mizerová. V čase horkého léta přišli se svěží dávkou svérázného kumštu. Po všech těch pomněnkách a křiklavě barevném znásilňování pláten konečně echt pohlazení duše a poškrábání uměním postiženého ega pod levou lopatkou. Chladné, jako ocel, drsné jako neohoblované dřevo...

Třeba...

Monotisk na plátně od Kamily Housové. Řeknete si: Jak je možný, že mě něco takového míjelo. Pocit vydolovaný z hloubky, svázaný do jediné kompozice, která se tváří, že je v podstatě elementární konstelací a ty máš jen velký oči, nejspíš z vedra. Tempo, cíl, někam jít, nebo doplavat, vezmi to čert. Podstatou je dynamika jako druh komunikace...

Dřevěné objekty Pavla Mizery. Krok sun krok, provokace a výzva a zase provokace. V hlavě ti myšlenky zakopávají jedna o druhou. Ty, co upjatě tvrdí, že identifikaci by sis měl raději odpustit a potom ty, které tě nutí k vnímání tvaru, barvy a struktury materiálu každým pórem těla.

Technický smalt na železném plechu. Úžasná záležitost. Kamila Housová do kompozice vkládá vykrystalizovanou energii. Chladnou, jako barvy a materiál, který používá. Vzkaz, o který se poškrábete, když se ho nenaučíte správně číst. (Zamilovala jsem se do smaltových obrazů.)

Dřevěné objekty Pavla Mizery ctí materiál. Barva, kterou autor tu a tam naruší jednolitost, zjemňuje jejich hrubost a zároveň je rozsvěcí. Evokuje také představu dutiny, rány, praskliny, zlomu, ze kterých prýští žlutá, zelenkavá, rudá...

Běžte si na výstavu vyzvednout svůj vlastní pocit. Najít světy, do kterých jste možná ještě nevstoupili, zkusit pojmenovat emoce, které jste dosud neprožili.

Naberete neuvěřitelnou nálož inspirace. Ten, kdo nikdy nic nevytvořil, možná začne. V hlavě vám uvíznou sekvence bezbřehé představivosti, náznaků, pábení. Před usnutím se vám bude promítat struktura materiálu, barvy, zvolené techniky, nevyřčené náznaky tmelené hloubkou prožitku a vyvřelinami emocí.

Tohle nestrávíte chytrýma kecama u litříku vína. Tohle si odžijete. Poctivě, na dřeň. Zážitek, který stojí za to, abyste si dali repete. I přes nebezpečí, že v tom uvíznete až po srdeční komoru. A potom budete jak slídící psi celé hodiny hledat, co dalšího ještě ti dva vytvořili, co ještě....

Vím, o čem mluvím....

Čas máte do 6. září.   

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.