Nebýt v Zahradním domě, bylo by po mně...

16.06.2019

Včera jsem se byla nadechnout v galerii Zahradního domu. Venku láva jak pod sutanou zkažených fráterníků a pobýt s plátny Pavla Roučky působilo v tu chvíli jako čistá louže v poušti plné neosobních upocených vztahů. 

Autora rozcupuju brzy. Jako obvykle v Revue Teplicka.

Mějte se, smějte se a palte. 😉