Zámecká zahrada a její model od Diora

01.08.2020

Perugini Ensemble 

Zámecká zahrada je báječný kout.
A taky je to ženská, která už má hodně za sebou, ale pořád vypadá nádherně.
V poslední červencový den hostila v altánu u Zahradního domu trio Perugini Ensemble.
(Ani oni nevypadají špatně. 😊)

V podvečer, kdy se většina lidí vracela z koupání, přemýšlela, jestli se bude vysilovat přípravou večeře, nebo si raději někam skočí...
V době, kdy davy zamířily na akce, kde tabulky v oknech dostávaly epileptický záchvat pod palbou rocku, nebo tam, kde rychlostí světla vysychala hrdla při písničkách country.
Co si budeme povídat. Včera se s akcemi protrhla hráz.
A tak potěšilo, že si barokní hudbu v podání tria Perugini Ensemble přišlo k altánu poslechnout dost lidí. 

A neméně potěšilo, že jich nebylo zase tak moc.
Tahle hudba chce své, aby ji člověk vsákl.
Trio Monika Vášová (zobcová flétna), Pavla Vasserbauer (harpsichord/klavír) a Vojtěch Čermák (Violoncello) ji servírovalo v bezchybné a odpovídající krevní čistotě.
Díla Telemanna, Corelliho, Bacha, Marcella a dalších se v jejich podání vplétala do žárem vyšeptalého listí, padala do ostrých stínů a mísila se s drzými paprsky, které se prodíraly hradbou stoletých stromů.
Bylo to pocitově fajné a pohodové...
V té zvláštní atmosféře, bez rozeřvaných beden a bez armád decibelů mě napadlo, jak to Zámecké zahradě najednou sluší.
Jak je celá svá, jako kdyby v ní ty barokní tóny probudily všechny obrazy minula, otevřely vzpomínky, nakoply euforii mládí a ona tu hudbu hýčkala jako svůj nejlepší model od Diora.
Přišlo mi, že celá ožila.
A možná, kdyby mohla, tak by za tenhle úžasný hudební počin organizátorům sama poděkovala.  

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.