Zámecká zahrada a její model od Diora

01.08.2020

Perugini Ensemble 

Zámecká zahrada je báječný kout.
A taky je to ženská, která už má hodně za sebou, ale pořád vypadá nádherně.
V poslední červencový den hostila v altánu u Zahradního domu trio Perugini Ensemble.
(Ani oni nevypadají špatně. 😊)

V podvečer, kdy se většina lidí vracela z koupání, přemýšlela, jestli se bude vysilovat přípravou večeře, nebo si raději někam skočí...
V době, kdy davy zamířily na akce, kde tabulky v oknech dostávaly epileptický záchvat pod palbou rocku, nebo tam, kde rychlostí světla vysychala hrdla při písničkách country.
Co si budeme povídat. Včera se s akcemi protrhla hráz.
A tak potěšilo, že si barokní hudbu v podání tria Perugini Ensemble přišlo k altánu poslechnout dost lidí. 

A neméně potěšilo, že jich nebylo zase tak moc.
Tahle hudba chce své, aby ji člověk vsákl.
Trio Monika Vášová (zobcová flétna), Pavla Vasserbauer (harpsichord/klavír) a Vojtěch Čermák (Violoncello) ji servírovalo v bezchybné a odpovídající krevní čistotě.
Díla Telemanna, Corelliho, Bacha, Marcella a dalších se v jejich podání vplétala do žárem vyšeptalého listí, padala do ostrých stínů a mísila se s drzými paprsky, které se prodíraly hradbou stoletých stromů.
Bylo to pocitově fajné a pohodové...
V té zvláštní atmosféře, bez rozeřvaných beden a bez armád decibelů mě napadlo, jak to Zámecké zahradě najednou sluší.
Jak je celá svá, jako kdyby v ní ty barokní tóny probudily všechny obrazy minula, otevřely vzpomínky, nakoply euforii mládí a ona tu hudbu hýčkala jako svůj nejlepší model od Diora.
Přišlo mi, že celá ožila.
A možná, kdyby mohla, tak by za tenhle úžasný hudební počin organizátorům sama poděkovala.  

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.