Tipy pro pejskaře: Kam s hračkami

04.08.2021

Krabice, kam večer uklízíme s Hugem hračky. Sehnali jsme ji v Jysku za 109 korun.  

Nácvik úklidu hraček:

V první řadě je třeba, aby pejsek vnímal pojem hračka. Tedy, nejprve ho naučíme reagovat správně na povel Hračka. Pokud řekneme hračka, měl by se okamžitě na některou ze svých hraček podívat. Nebudu lhát, první fáze se může docela protáhnout. Hodně záleží na naší důslednosti. Stačí každý den pět minutek, ale chce to každý den.

Teprve, když pes bez chyby zvládne první fázi, posuneme se dál.

Každý večer před usnutím má Hugo spoustu energie. Tak si hrajeme. Jako součást těch her jsem zařadila i povel: Uklidíme hračku. Ne, že bych lezla přímo po čtyřech, ale je na mě velmi zábavná podívaná. Dám povel, shrbená k zemi vezmu hračku, na kterou se Hugo podívá a odnesu ji pomalu do krabice. Dám nový povel a chvilku čekám, jestli se rozhoupe a k hračce alespoň přiběhne. Když ne, vezmu hračku, snažím se udržet jeho pozornost a odnesu ji do krabice. 

Stačilo třikrát ukázat a Hugo se už k hračce sám vydal. Pochválila jsem ho, ale chvíli trvalo, než mu došlo, že musí hračku donést do krabice. Samozřejmě, že Hugo občas hračku jen poponesl, jindy s ní sice běžel ke krabici, pak se ale rozběhl a hrál si. Nojo, chce to tuny trpělivosti. A taky chvály. Každý krůček správným směrem je třeba hodně chválit. A vytrvat. Jestliže ho jednou necháte hračky uklidit a pak na to dvakrát prdíte, bude na to za chvíli prdět i on.

Hodně štěstí!

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.