RECENZE: Petr Menš a póry rozkoše dokořán

30.03.2019

Zamilovala jsem se do kreseb Petra Menše. Přeneseně vlastně i do autora. Mám to tak v sobě občas chaoticky nastavený. Ale klídek. Jde o platonický vztah.

Petr Menš, který až do 21. dubna vystavuje v Zahradním domě v Teplicích, byl žákem Františka Muziky. Ve svých kresbách, s potenciálem vysadit vás mimo realitu, podniká sympatické výpravy za hranice čistých linií. Menšovy kresby hutní nedočkavostí, tepou a vlní se do všech stran. Zachytit vysílaný vzkaz tak není věc prvního pohledu. (I když si budete hrát na fajnšmekra výtvarného umění a dívat se na dílo ze všech úhlů, které vám záda dovolí.) Nejlíp uděláte, když na chvíli poodejdete, budete myslet třeba na pistáciovou zmrzlinu a pak se k dílu zase vrátíte. S touhle přestávkou máte šanci, že najdete nejenom vzkaz, ale i Menšovo otevřené vyznání.

Z cyklu Commedia dell´ arte
Z cyklu Commedia dell´ arte

Z kreseb vám pro uvedenou metodu doporučím úžasný cyklus Commedia dell´arte. Kochejte se u něj alespoň dvacet minut, abyste si domů odnesli zásobu kvalitních dojmů a mohli v tomhle bakelitovém světě, plném idolů s podobou ementálu a s elfy bůhví odkud, lépe dýchat.

Menšova rozměrná plátna se tisknou přímočaře k surrealismu, ke snové tématice a mají v sobě oproti kresbám trochu děsivou ukázněnost. Mezi oleji a akrylovými malbami září třeba Terme di Caracalla. U jmenovaného díla, při troše štěstí (a také fantazie), potkáte nebožtíka Františka Muziku, jak spěchá k další z prací svého žáka. Bude dělat, že vás nevidí a nepřizná, že mu tohle "Caracalla" něco připomíná...

Terme di Caracalla
Terme di Caracalla

Mimochodem, Caracalla byla přezdívka jednoho z nejkrutějších římských vládců Marcuse Aurelia Severuse Antoniniana, který z hamižnosti zabíjel, na co se podíval. Zabil dokonce i svého mladšího bratra.

Zapomněla jsem ještě zmínit, že Petr Menš je autorem opony ústeckého divadla. Tu ale v Zahradním domě nepotkáte, shrnutou, ani rozhrnutou. Zato tady můžete objevovat spoustu jiných skvostných děl. Tak džte klobouky, probuďte póry rozkoše a otevřete oči dokořán, ať si  tuhle parádní jízdu vychutnáte. 

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.