Petr Menš, který byl žákem Františka Muziky, vystavuje do 21. dubna v Zahradním domě v Teplicích. Ve svých kresbách s potenciálem vysadit vědomí mimo realitu podniká výpravy za hranice čistých linií. Menšovy kresby hutní nedočkavostí, tepou a vlní se živočišnou rozpínavostí. 

Zachytit vysílaný vzkaz v jeho dílech není věc prvního pohledu. (I když si budete hrát na fajnšmekra výtvarného umění a dívat se na dílo ze všech úhlů, které vám záda dovolí.) Uděláte nejlíp, když na chvíli odejdete, budete myslet třeba na pistáciovou zmrzlinu a pak se k dílu vrátíte. S touhle přestávkou máte šanci, že najdete nejenom vzkaz, ale také autorovo vyznání.

Z kreseb bych vyzdvihla zajímavý cyklus Commedia dell´arte. Jde o práci, která si vyžádá váš čas. Kochejte se u ní třeba dvacet minut, abyste do sebe nechali dostatečně vsáknout všechny vjemy a domů si odnesli kvalitní dojmy.

Menšova rozměrná plátna se hlásí k surrealismu, ke snové tématice a mají v sobě oproti kresbám trochu děsivou ukázněnost. Mezi oleji a akrylovými malbami září třeba Terme di Caracalla. Tady při troše štěstí potkáte nebožtíka Františka Muziku, jak spěchá k další z prací svého žáka. Bude dělat, že vás nevidí a nepřizná, že mu tohle "Caracalla" něco připomíná...

(Caracalla byla přezdívka jednoho z nejkrutějších římských vládců Marcuse Aurelia Severuse Antoniniana, který z hamižnosti zabíjel, na co se podíval. Zabil dokonce i svého mladšího bratra - pozn. redakce.)

Petr Menš je mimo jiné podepsaný jako autor pod oponou ústeckého divadla. V Zahradním domě ji neuvidíte, ale máte šanci objevovat jeho motivy, rukopis, nálady. Držte si klobouky, probuďte póry rozkoše a otevřete oči dokořán, ať si  tuhle jízdu užijete.