RECENZE: Petr Menš a póry rozkoše dokořán

30.03.2019

Zamilovala jsem se do kreseb Petra Menše. Přeneseně vlastně i do autora. Mám to tak v sobě občas chaoticky nastavený. Ale klídek. Jde o platonický vztah.

Petr Menš, který až do 21. dubna vystavuje v Zahradním domě v Teplicích, byl žákem Františka Muziky. Ve svých kresbách, s potenciálem vysadit vás mimo realitu, podniká sympatické výpravy za hranice čistých linií. Menšovy kresby hutní nedočkavostí, tepou a vlní se do všech stran. Zachytit vysílaný vzkaz tak není věc prvního pohledu. (I když si budete hrát na fajnšmekra výtvarného umění a dívat se na dílo ze všech úhlů, které vám záda dovolí.) Nejlíp uděláte, když na chvíli poodejdete, budete myslet třeba na pistáciovou zmrzlinu a pak se k dílu zase vrátíte. S touhle přestávkou máte šanci, že najdete nejenom vzkaz, ale i Menšovo otevřené vyznání.

Z cyklu Commedia dell´ arte
Z cyklu Commedia dell´ arte

Z kreseb vám pro uvedenou metodu doporučím úžasný cyklus Commedia dell´arte. Kochejte se u něj alespoň dvacet minut, abyste si domů odnesli zásobu kvalitních dojmů a mohli v tomhle bakelitovém světě, plném idolů s podobou ementálu a s elfy bůhví odkud, lépe dýchat.

Menšova rozměrná plátna se tisknou přímočaře k surrealismu, ke snové tématice a mají v sobě oproti kresbám trochu děsivou ukázněnost. Mezi oleji a akrylovými malbami září třeba Terme di Caracalla. U jmenovaného díla, při troše štěstí (a také fantazie), potkáte nebožtíka Františka Muziku, jak spěchá k další z prací svého žáka. Bude dělat, že vás nevidí a nepřizná, že mu tohle "Caracalla" něco připomíná...

Terme di Caracalla
Terme di Caracalla

Mimochodem, Caracalla byla přezdívka jednoho z nejkrutějších římských vládců Marcuse Aurelia Severuse Antoniniana, který z hamižnosti zabíjel, na co se podíval. Zabil dokonce i svého mladšího bratra.

Zapomněla jsem ještě zmínit, že Petr Menš je autorem opony ústeckého divadla. Tu ale v Zahradním domě nepotkáte, shrnutou, ani rozhrnutou. Zato tady můžete objevovat spoustu jiných skvostných děl. Tak džte klobouky, probuďte póry rozkoše a otevřete oči dokořán, ať si  tuhle parádní jízdu vychutnáte. 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.