Písečák, naše moře a hory

26.06.2019

Historií ušmouraný snímek jezírka na Písečném vrchu, který poletoval po internetu, jsem si půjčila pro vnučku Zuzku. Včera ji totiž rozesmálo, když jsem vyprávěla, jak jsme se chodívali na Písečák koupat.
Vytřeštila oči, div jí nespadly nalepené řasy a pískla: Cože??? Do tý louže?
Jenomže to tehdy žádná louže nebyla.

V létě jsme se k jezírku stahovali z celého Šanova. Naše banda z Českobratrský, děcka z Lipovky, z ulice u Hadích lázní, z Kollárky, Pod Doubravkou...
A měli jsme takový zvyk, cestou na Písečák se pokaždé napít z pramene, který tekl ze šutru u Hadích lázní. Vychlazená cola to rozhodně nebyla. Voda měla zvláštní slanou chuť a navíc byla teplá. Ve třicítkách docela hnus. Jenomže to k té cestě patřilo a my tím demonstrovali nějaký druh odvahy nebo co.

Když jsme s sebou vzali na Písečák někoho z bandy poprvé, obstoupili jsme kamennou kašnu u lázní a bez mrknutí oka nováčkovi přikázali: Napij se! Když se nepoblil, vzali jsme ho s sebou i příště.

Písečný vrch Teplice v době mého dětství. Foto: Petr Beránek
Písečný vrch Teplice v době mého dětství. Foto: Petr Beránek

Vzpomínám, jak jsem se právě na Písečáku naučila plavat. Nejdřív jsem švindlovala a odrážela se jednou nohou ode dna. Přitom jsem dělala urputná tempa, hlavu obracela na stranu a vydechovala, jak jsem to viděla u bohatého strýce v televizi. Aby to vypadalo, že právě dávám jezírko napříč úžasným plaveckým stylem.

Jednou mě ale prokoukl Mirek z Lipovky (voda v jezírku byla fakt čistá). Smál se na celý kolo jak chechtací pytlík z NDR, tak jsem mu jednu napálila přímo do nosu. Jeho matka pak byla u naší matky a ty následný kecy za to fakt nestály. Takže jsem se kousla a během pár dní se plavat naučila.

Do té louže taky chodívali kluci Zálešácký a Maťáci chytat raky. Potom je vařili ve velkým černým hrnci na dvoře u garáží a ukazovali nám, jak ti chudáci s klepýtkama zčervenali. Naše banda s nimi kvůli tomu vždycky pár dní nemluvila, protože nám bylo raků líto. Na druhou stranu jsme necítili žádnou lítost, když jsme domů v okurkáčích tahali mloky a čolky, kterých tehdy bylo na Písečáku mraky.

Jasně. Dnes je na Písečným vrchu louže...
Pro nás, hajzlíky ze Šanova, ale zůstane Písečák napořád malým rájem na zemi.
Naše skály, naše Mount Everesty, naše prérie, naše mučící kůly, naše vykopané a zakopané válečné sekery a naše moře... 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.