Písečný vrch - tajemství kovového štítku

30.01.2020

Zůstala jsem dlužná informaci ohledně štítku se jménem Petra Špika a datem úmrtí 5.1. 1999, který jsem objevila na skále na Písečáku. Kovový štítek nechal vyrobit někdo z party, ve které Petr byl. Když jsem se dozvěděla první informace, moc se mi do jejich zveřejnění nechtělo. Jenže, když už člověk něco nakousne, měl by to dokončit...

Petr Špik údajně pocházel z Děčína a žil v Teplicích. Říkalo se mu Špikoun. Znalo ho hodně mladých lidí. V partě, se kterou se scházel, byl oblíbený a prý se hodně líbil holkám. Býval hostem v restauraci U Ptáčků a později s partou navštěvovali Kalinku.

Podle informací, které mi poskytli ti, kdo ho znali, měl Petr Špik spáchat sebevraždu. V šanovském parku, a ne právě běžným způsobem. Takže v tom se šťourat nebudu. Údajně měl s sebou psa, který k němu nechtěl pustit záchranáře. O důvodu jeho dobrovolného odchodu ze života, který si před tím očividně vychutnával, jsou ale jen dohady.

Jisté je, že Petr Špik zemřel hodně mladý. To muselo být bolavé pro rodinu a také pro všechny, kdo ho znali a měli rádi. Možná bychom si na základě jeho odkazu měli uvědomit, že si nás ta potvora s kosou tak lehce nezaslouží. Že se vždycky dá najít způsob, jak se do života pořádně zakousnout a nepustit.

Vážím si party lidí, která na Petra nezapomněla. Určitě ho tam nahoře těší, že si na něho kámoši občas vzpomenou. Když jsem místo objevila, byla pod štítkem postavená zapálená svíčka...

(Děkuju Honzovi Macháčkovi za fotku, Haně Bartoňové, Bohumilu Chleba Lebr a ostatním za informace.)

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.