Hlavně si nelžete.
Řada těch, co píšou, nemá ani ponětí o životě.
Zejména o tom svém...
Opisují sekvence z romantických filmů, detektivek, hororů, pohádek, které se jim uhnízdily někde v hlavě. Nejsou opravdoví. Jejich texty nečpí životem, ale umělými náhražkami.
Nikdy neodhadnou, kam až mohou vykrvácet smutkem.
Nikdy neprožili pocit volného pádu ke dnu svých děsů.
Nikdy nespočítali, pod kolika vrstvami sebe sama se jim uhnízdil ten věčný strach. Ani se nikdy neopili štěstím tak, že byli měsíc v deliriu.
Takže dřív, než si srovnáte myšlenky, vytvoříte osnovu děje, hlavní postavy, zápletky a všechno, co bude tvořit svět vaší knihy, přestaňte si lhát. Přestaňte v sobě stavět bariéry přetvářek společenských, profesních i osobních a začněte žít na plný koule.
Bezohledně a hladově.
Protože tak jedině máte šanci, že vaše příběhy nebudou lidi číst, ale žít.