Poezie není...

29.01.2019

POEZIE NENÍ...

když napíšu, že jsem tě milovala,
i kdybych nakrásně použila libozvučné:
"Trpím a moje srdce ve dví zlomilo se."
Ani když "verše" okořením archaismy:
"Ach, mé rty chtěly by tě políbit,
jsouc ve tmě opuštěny..."
Ani když myšlenkový přetlak natluču do vzkazu,
(jakože volný verš) o tom,
"že si půjdu koupit flašku,
a večer se opiju,
tak bys mohl přijít,
abych už do háje nebyla sama
a nezapomeň cestou vyzvednout poštu
máma tam má nějaký balíček............."

POEZIE JE,

když umíš říct miluju tě všemi póry svého těla,
a umíš to říct jinak, než všichni ostatní,
tak, jak srdce narostlo jenom tobě.
Když umíš pojmenovat pocity prvním slovem,
které v tobě zařve.

Poezie je, když duše i oči při čtení krvácí,
aby je slzy umyly
a teprve čas osušil....