Poezie není...

29.01.2019

POEZIE NENÍ...

když napíšu, že tě miluju,
i kdybych použila libozvučné:
"Trpím a moje srdce ve dví zlomilo se."
Ani když verše okořením archaismy:
"Ach, mé rty chtěly by tě políbit,
jsouc ve tmě opuštěny..."
Ani když myšlenkový přetlak natluču do vzkazu,
(jakože volný verš),
"že si půjdu koupit flašku,
a večer se opiju,
tak bys mohl přijít,
abych už do háje nebyla sama..."

POEZIE JE,

když umíš říct miluju tě všemi póry svého těla.
Umíš to říct jinak, než všichni ostatní,
tak, jak srdce narostlo jenom tobě.
Když umíš pojmenovat pocity prvním slovem,
které v tobě zařve.

Poezie je, když duše i oči při čtení krvácí,
aby je slzy umyly
a čas osušil....

Nejnovější články na mém blogu

 

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně: