Poezie není...

29.01.2019

POEZIE NENÍ...

když napíšu, že tě miluju,
i kdybych použila libozvučné:
"Trpím a moje srdce ve dví zlomilo se."
Ani když verše okořením archaismy:
"Ach, mé rty chtěly by tě políbit,
jsouc ve tmě opuštěny..."
Ani když myšlenkový přetlak natluču do vzkazu,
(jakože volný verš),
"že si půjdu koupit flašku,
a večer se opiju,
tak bys mohl přijít,
abych už do háje nebyla sama..."

POEZIE JE,

když umíš říct miluju tě všemi póry svého těla.
Umíš to říct jinak, než všichni ostatní,
tak, jak srdce narostlo jenom tobě.
Když umíš pojmenovat pocity prvním slovem,
které v tobě zařve.

Poezie je, když duše i oči při čtení krvácí,
aby je slzy umyly
a čas osušil....

Nejnovější články na mém blogu

 

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...