Poprvé s prdítkem

Konečně jsme pojízdný!

Jasně, bez auta je to romantika. Ale taky pěknej vopruz. Když třeba čekáš na pitomej spoj z Teplic přes čtyřicet minut. Nebo nemůžeš být tam, kde se něco děje, páč by ses neměl jak vrátit. Pěšky? To už tu bylo, sorry... 

A taky na zahradě jsem od ledna nebyla. Chudáci ptáci, co čekali s příborem u krmítka. Ani raději nemyslet.

Dnes první jízda. Je to super. Malý, ale šikovný WV UP.

Jo a zahrada přežila i ten můj nucený nezájem bez větších obětí.