Porta 2020

14.01.2020

Když jsem jezdila na čundry, bývalo pro mě brnkání na kytaru a halekání u ohňů úžasným zážitkem. Vzpomínky na několik festivalů Porty, na potlachy u Sázavy, na lidi, které sblížily hudba, toulavé geny, stejná slabost pro mhouření očí do dálky, pocit, že tvým nohám patří celej svět. Tohle mi z duše i palice už nikdo nevymaže.

Později jsem přitvrdila, natáhla černou, olepila stěny plakáty Garry Moora, miláčka Boba Marleye, skupiny Pink Floyd... Po uvolnění hudebních dvouročků z okovů cenzorů, přišly zástupy dalších oblíbenců. U těch jsem žánrové stáje už neřešila. Buď se mi hudba líbila, nebo jsem jí neposlouchala. A vytáčelo mě, když někdo kritizoval folk a country jen proto, že nepatřily k módním přílivům, jako byl třeba punk.

(Mezi námi, takový příliv s sebou občas přinese i hromady pěkně nechutnýho odpadu.)

Fotka je z doby kamenné. Naštěstí na ní není vidět ta moje našpulená huba, protože: Už dál nepůjdu. Je to jasný!!!!!!!? 😇😆 

Hudba je buď dobrá, nebo je jak pivo bez pěny. Natočený, půl hodiny odestátý v teple a tobě je jasný, že se z něho nenapiješ, i kdybys padal na hubu. Selektování hudby na žánry? K čemu?

Vzala jsem to pěknou oklikou. Vlastně jsem původně chtěla napsat:
Lidi, budeme mít letos skvělou příležitost mrknout na oblastní kolo Porty, protože se bude pořádat u nás za humny. V Lidovém domě v Dubí, 18. dubna. Trochu mě z té euforie srazila kámoška. Prý: Porta už není, co bývala. Nojo. To my ale taky ne. Tak zkusme k letošní Portě místo s despektem přistoupit s nadšením. Třeba se nám to v jejím zážitkovém potenciálu mnohonásobně vrátí.

Mimochodem, jestli hrajete, skládáte, zpíváte, povykujete kolem ohňů a na pódiích, přihlašte se. Ať to stojí za to. :-)