Postavičky Aleny Kartákové léčí neduhy duše

01.12.2020

K teplickým vánočním tradicím patří výstava prací keramičky Aleny Marie Kartákové. Téměř s takovou samozřejmostí, jako se rozsvěcí vánoční strom na náměstí. Letos má název Od Adventu k Masopustu a koná se už po čtyřiadvacáté.

Desetkrát jí poskytlo prostory teplické muzeum.

V sobotu 28. listopadu manželé Kartákovi zahájili tu letošní výstavu vernisáží v oratoriu kostela sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí, kde se koná už po čtrnácté. Letos je ale spousta věcí jinak.

Poprvé vernisáž proběhla bez živé hudby, bez svařáku, bez publika, bez přátel, se kterými se Kartákovi tak rádi setkávají. Zejména v čase adventu, aby společně zavzpomínali na staré dobré časy a popřáli si štěstí k nadcházejícím svátkům. Vernisáž se nemohla konat s účastí veřejnosti. Kdo chtěl, sledoval ji online. Na Aleně Kartákové byla znát únava a rozpaky. Prázdný výstavní prostor bez lidí duši umělce nepodpoří a radost z vykonaného díla neznásobí. Spíše naopak.

"Letos je to smutné. Celá ta doba je smutná. Přemýšlela jsem, jestli výstavu vůbec dělat. Jestli jí nemám raději posunout do léta. Bojím se, aby sem lidi chodili."

Myslím, že v tomhle směru nemusí mít Alena Kartáková obavy.

Načerpat pozitivní energii prostřednictvím postaviček a objektů, vytvořených s neuvěřitelnou úctou k životu a s láskou k lidem, nasáknout neopakovatelnou atmosférou, kterou výstava pokaždé nabízí, patří k vánoční tradici velké spousty lidí. Často i celých rodin. Řada návštěvníků tady také ráda nakupuje dárky, aby mohla potěšit blízké krásou, která dokáže i hřát.

"Příští rok by to měla být pětadvacátá výstava. Čtvrt století. Ale nevím, jsem unavená a říkala jsem si, že asi skončím. Jestli to budou pořád takhle utahovat, všechno zavírat, to člověka netěší..."

Někdy se zaplníme smutkem a nejsme s to, se té tíhy zbavit. Aleně Kartákové se snaží zvednout náladu její manžel Pavel. Myslím na to, jak je lidem, kteří jsou v téhle době bez možnosti kontaktu s rodinou a nemají Pavla, který by jim řekl: Aleno, to bude zase dobrý, věř, mi.

Jaké budou Vánoce?

"Štědrý večer strávíme ve dvou. Pak ale přijede dcera s dětmi. To my se setkáme. To nám tahle doba nevezme. Setkáváme se jako rodina každý rok. Ani letos výjimku dělat nebudeme."

Najděte si čas a přijďte do kostela na Zámeckém náměstí. Výstava tu bude do konce roku. Přijďte se podívat, co selky, muzikanti, neposedné děti nebo svérázní kocouři Aleny Kartákové letos zase vyvádějí. Přijďte roztát a naplnit duši vánoční atmosférou. A nezapomeňte potěšit Alenu Kartákovou pěkným vzkazem do knihy, kterou na chodbě hlídá jeden z jejích kocourů.

Aby věděla, že jste na ní nezapomněli.

A taky, že tu výstavu nedělala zbytečně...  

Mohlo by vás zajímat...

Jsem nejkrásnější bačkora na celým široširým světě! Jsem nejpohodlnější ze všech! Jsem nejbarevnější, nejlépe ušitá, jsem nej, nej, nej, nej! "Ehm, a co já?", povídá ta druhá do páru. "Vždyť jsem stejná, jako ty. Stejně krásná, pohodlná, barevná i stejně ušitá..." "Ne, nejsi a nebudeš! Protože jsi levá!" A bylo vymalováno, milé děti. To je asi tak...

Když nejdu na výšlap sama, jsem na tom podobně jako s tancem. Jaký můžete mít zážitek, když vás někdo vláčí parketem a je totálně mimo rytmus? To na úvod. Jinak, na můj nos, jsme si nedělní čističku s Méďou užili. Alespoň já tedy určitě. Dostala jsem ze sebe kila marastu a roztáhla hubu do U. Druhý den po sobě Mikulov. Asi na něm něco bude......

Ticho ještě nemusí znamenat příchod bouře. Zachytit radost bývá někdy těžší, než nasekat fůru dřeva na zimu. Ostatní v článku, který najdete TADY.

Když chcete psát knihu, nestačí si jednoduše vyhrnout rukávy a pustit se do díla. Skvělý obsah a styl vám nezajistí ani nejdražší pero, blok v pravé kůži nebo notebook s ohryzaným jablkem.

Ženských, které to umí s motorovou pilou, moc není. Chápete... Pila řve jak poraněný pavián. Žádný extra design. Na selfíčko taky nic moc. Malý výběr tvarů, barev, o melodiích nemluvě.