Postavičky Aleny Kartákové léčí neduhy duše

01.12.2020

K teplickým vánočním tradicím patří výstava prací keramičky Aleny Marie Kartákové. Téměř s takovou samozřejmostí, jako se rozsvěcí vánoční strom na náměstí. Letos má název Od Adventu k Masopustu a koná se už po čtyřiadvacáté.

Desetkrát jí poskytlo prostory teplické muzeum.

V sobotu 28. listopadu manželé Kartákovi zahájili tu letošní výstavu vernisáží v oratoriu kostela sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí, kde se koná už po čtrnácté. Letos je ale spousta věcí jinak.

Poprvé vernisáž proběhla bez živé hudby, bez svařáku, bez publika, bez přátel, se kterými se Kartákovi tak rádi setkávají. Zejména v čase adventu, aby společně zavzpomínali na staré dobré časy a popřáli si štěstí k nadcházejícím svátkům. Vernisáž se nemohla konat s účastí veřejnosti. Kdo chtěl, sledoval ji online. Na Aleně Kartákové byla znát únava a rozpaky. Prázdný výstavní prostor bez lidí duši umělce nepodpoří a radost z vykonaného díla neznásobí. Spíše naopak.

"Letos je to smutné. Celá ta doba je smutná. Přemýšlela jsem, jestli výstavu vůbec dělat. Jestli jí nemám raději posunout do léta. Bojím se, aby sem lidi chodili."

Myslím, že v tomhle směru nemusí mít Alena Kartáková obavy.

Načerpat pozitivní energii prostřednictvím postaviček a objektů, vytvořených s neuvěřitelnou úctou k životu a s láskou k lidem, nasáknout neopakovatelnou atmosférou, kterou výstava pokaždé nabízí, patří k vánoční tradici velké spousty lidí. Často i celých rodin. Řada návštěvníků tady také ráda nakupuje dárky, aby mohla potěšit blízké krásou, která dokáže i hřát.

"Příští rok by to měla být pětadvacátá výstava. Čtvrt století. Ale nevím, jsem unavená a říkala jsem si, že asi skončím. Jestli to budou pořád takhle utahovat, všechno zavírat, to člověka netěší..."

Někdy se zaplníme smutkem a nejsme s to, se té tíhy zbavit. Aleně Kartákové se snaží zvednout náladu její manžel Pavel. Myslím na to, jak je lidem, kteří jsou v téhle době bez možnosti kontaktu s rodinou a nemají Pavla, který by jim řekl: Aleno, to bude zase dobrý, věř, mi.

Jaké budou Vánoce?

"Štědrý večer strávíme ve dvou. Pak ale přijede dcera s dětmi. To my se setkáme. To nám tahle doba nevezme. Setkáváme se jako rodina každý rok. Ani letos výjimku dělat nebudeme."

Najděte si čas a přijďte do kostela na Zámeckém náměstí. Výstava tu bude do konce roku. Přijďte se podívat, co selky, muzikanti, neposedné děti nebo svérázní kocouři Aleny Kartákové letos zase vyvádějí. Přijďte roztát a naplnit duši vánoční atmosférou. A nezapomeňte potěšit Alenu Kartákovou pěkným vzkazem do knihy, kterou na chodbě hlídá jeden z jejích kocourů.

Aby věděla, že jste na ní nezapomněli.

A taky, že tu výstavu nedělala zbytečně...  

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.