Jaro chce změnu

21.03.2021

Přestěhovala jsem svůj psací stůl a zalezla s pracovním nádobíčkem do kouta. Když byl stůl pod oknem, prokrastinovala jsem. Čučela na mraky, na kapky rosy, na lidi se psy i bez nich, na drzé sýkory a plaché červenky, na sníh, na déšť, na slunce, na závan větru........

V koutě nebude nic odvádět moji pozornost. Je to kout bez výhledu. Leda tak s výhledem do kouta. Samozřejmě, i tady se mohou vyskytnout nějaké výjimky.

A' propos. Viděli jste někdy pavouka, jak omotává pavučinou svoji kořist, před tím, než ji uloží do spíže? Počíná si úchvatně, jako přadlena, která natahuje nit na vřeteno.  A je při tom neuvěřitelně soustředěný. Z oběti se po namotání pavučiny stane celkem úhledný kokonek...

Jak už jsem napsala. Až na nějaké ty výjimky. 

Nejnovější články na mém blogu

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.