Tohle je stejné, jako když se vám zašmodrchá klubko vlny, a vy se tváříte, že to tak mělo být.
Že to je schválně, aby šlo líp odmotávat.
Podobná perla z vás může ale vypadnout i ve chvíli, kdy chcete oslnit a literárně obohatíte jednoduchou myšlenku tím, že jí bezhlavě naporcujete jako králíka.
Nebo kuře.
Prašť jako uhoď.
Výsledek je pouhá zoufalost.
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
S Hugem na našich večerních, veskrze romantických procházkách sledujeme západ slunce.
Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.