Dokonalé, ale prázdné portréty

30.01.2021

Spousta úžasných lidí tvoří. Některé k plátnu, hrnčířskému kruhu nebo fotoaparátu vehnala doba. Jiní jsou s uměním spáření od chvíle, kdy poprvé otevřeli oči.

Díky za ně.

Bez umění by společnost brzy vyhandlovala duši za plná břicha a skříně. Ale...(Jasně, to bych nebyla já.) 

Víte, že miluju portrétní tvorbu. Jenže mnozí autoři, ač mají dar od Boha a dokáží bez problému vystihnout realisticky jakoukoli tvář, zapomínají na to podstatné. Koho portrétují.

Ve výsledku na nás z fotografie nebo plátna civí obličej, který je sice vyvedený do posledního chlupu na nose, ale nic nám nesděluje. Je prázdný.

Takovým portrétům chybí zásadní nuance, které otevírají dveře do nitra a povahy modelu. Přitom autorovi stačí málo. Třeba před tím, než začne malovat, nebo zmáčkne spoušť, se chvíli jenom tiše dívat...

Autorkou tohoto úžasného portrétu je výtvarnice Laura Zani. 

Úžasný postrét od Laury Zani
Úžasný postrét od Laury Zani

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.