Předem i zadem

29.07.2018

Přišel mi email. Na jeho konci stálo: Předem děkuji.
Klišé. Takové to s rovnátky, s beďary na tváři. Nedorostlé, bez šance dospět.
Klišé, co se v korespondenci motá už celé věky.
A možná bychom se divili, kolik velikánů české literatury končilo své dopisy milenkám, panu domácímu nebo rodičovstvu právě tímhle nesmyslem.
Vždycky čekám, jestli poděkují i zadem.
Zatím se nestalo. 😉