Princezna ze mlejna a jeviště plné talentů

25.02.2020

Divadelní soubor teplického domu kultury uvedl ve čtvrtek 20. února premiéru pohádky Princezna ze mlejna. Předvedl početnému publiku úžasné herecké výkony, podpořené skvělou jevištní výpravou. Ne, že by můj nafrněný rypák neucítil tu a tam nějaký průšvih, vadu na kráse, ale z pódia bavily obecenstvo děti. A když píšu bavily, myslím to upřímně. Žádná rozpačitá nuda v hledišti se nekonala.

Naopak

Při představě, že bych si měla podobně jako dětští herci vylézt na pódium a spustit monolog, jsem se stále hlouběji propadala do polstrovaného křesla. A potily se mi dlaně i kořínky vlasů. Berme proto jejich odvahu jako nepřehlédnutelnou investici, kterou si obecenstvo jednoduše kupují. No ano, když na to mají, proč ne. A my pak za nějakou tou chybičkou, která se sporadicky vloudí, už ani neštěkneme.

Nechybuje jen ten nahoře

Věřte mi, není to sranda. Vylézt do záře reflektorů, namasírovat sebevědomí ramena a nechat ze sebe odtékat pocity a myšlenky postavy, se kterou si třeba jinak ani nemám co říct. Postavy, která žije život na hony vzdálený tomu mému, vzdálený mým náladám, pocitům, mému naturelu.

Plakat jako Ottelo nebudou, ale...

Děti z divadelního souboru, i když své role poctivě dřou, jsou zatím stále dětmi. Ať se to divákům a režisérovi líbí nebo ne. Bez těch našich mechem obrostlých zkušeností, odstupů, nadhledů, pádů a zvednutí, dohlédnou zkrátka jen tam, kam jim věk dovolí. O to víc je třeba před výkony, které ve čtvrtek na premiéře předvedly, hluboce smeknout. A z úcty k nim v tom předklonu taky chvíli setrvat.

Pár minut slávy

Nemám ráda vlažné obecenstvo. To, které přišlo na premiéru princezny, bylo skvělé a náramně se bavilo. Vtipným replikám se smály nejenom děti, ale i maminky, a dokonce jindy zdrženliví otcové. Publikum v pravidelných intervalech reagovalo na komediální impulsy, nemělo čas zívat a atmosféra se neumatlala napětím, ani nudou. Jen mě trochu mrzelo, že diváci při děkovačce nevyvolali herce alespoň třikrát zpátky na scénu. Za ten výkon si to všichni zasloužili.

Tahle pitva bolet nebude

Chtěla jsem se původně pustit do pitvání výkonů jednotlivých herců. Jenomže dětská duše je křehká nádoba a já jsem trochu buldozer. Nechci proto, aby za mnou zůstaly v jejich nadějích a snech nevymazatelné rýhy. Tak jsem se rozhodla, že nahrnu na hromadu posbíraná negativa s pozitivy, ať si to milánkové sami přeberou. Ať si rozeberou, co čí nebo koho jest.

Pozitiva: odvaha 😊, ovládnutí hlasových dispozic (uřvat to na podiu není jednoduché), přirozenost, bezprostřednost, pohybový soulad s charakterem postavy, umění modelovat hlas, komediální talent, kultivovaný mluvený projev, dobře vyvážený prostor pódia, skvělá mimika, kvalitní jevištní projev, radost ze hry, spolupráce, živá atmosféra, vtažení diváků do děje.

Negativa 😊: občas statické výrazové prostředky, nepřesvědčivý projev, špatná práce s dechem, nekvalitní přednes, drmolení, strnulá mimika, špatná orientace na jevišti. -ina-

P.S. Pod fotografiemi najdete informace o obsazení jednotlivých rolí.

Osoby a obsazení:

Čertík: Adéla Štěpánková

Vodník: Barbora Hlaváčková

Eliška: Ester Klášterková & Anna Kubíková

Jindřich: Petr Martinka & Barbora Majerová

Čarodějnice: Patricie Doubková & Eliška Lusková

Mlynář: Pavel Krejčí

Knížepán: Ladislav Sitai

Vypravěčky: Milada Ďačenko & Christine Akchiche

Žán: Elisabet Žambulová

Hospodářka: Lucie Effenbergerová

Další spoluviníci:

Režie, dramaturgie, scénografie: Jaroslav Hunka, Asistenti režie: Anna Kubíková, Adéla Štěpánková a Patrície Doubková, Jevištní mistr: Jan Král & Tomáš Morkes, Textové vsuvky: Christine Akchiche, Produkce a vedoucí kurzů: Ivana Ryllová, Kostýmy a rekvizity: Jaroslava Fialková, Garderoba a rekvizity: Milena Turnovská, Zvuk a světla: Miroslav Košnar & Tomáš Novák, Kresby k propagačním materiálům: Elisabet Žambulová, Dohled lidové slovesnosti: Eliška Lusková.

Mohlo by vás zajímat...

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.