Proboštovský rybník a pomsta hastrmanova

01.02.2020

Proboštovský rybník mám ráda. Skvěle se u něj relaxuje. Hlavně mimo sezónu, kdy tu potkáte jen pár pejskařů. Absence davu ale občas vyvolá v místních kačenách dojem, že musí využít každé příležitosti dostat se ke žvanci. Jakmile proto zahlédnou někoho na břehu, slétávají se k němu po desítkách jako letadla k letišti a vystrčenýma nohama brzdí o vodu, jako když přistává boeing. Byla jsem překvapená tou podívanou i nákloností opeřenců. V létě vás většinou ignorují, protože mají volata plná. 

Rybník je výraznou dominantou Proboštova a tvoří společně s lesoparkem úžasnou odpočinkovou zónu. Místní si ho náležitě užívají. V létě ke koupání a v zimě k bruslení, pokud tedy nějaká zima je. Mimochodem z trnovanského sídliště je to sem deset minut pěšky. V loňském roce plánovala MO Českého rybářského svazu, která Proboštovský rybník udržuje, jeho odbahnění, opravy hráze a břehů. Nekonalo se. Snad se zadaří letos.
O Proboštovském rybníku padla první písemná zmínka v polovině 18. století. Tehdy tu kolem stála víska s dvacítkou domů, která patřila knížeti Clary Aldringenu. Ten vlastnil i zdejší velkou bažantnici, anglický park s mohutnými duby a alejemi. Po rybníce stejně jako dnes plavaly kachny a husy. Na okraji parku stála myslivna, kde se scházela tzv. lázeňská kávová společnost. V roce 1918 myslivnu koupila místní Dělnická tělocvičná jednota a přetvořila ji na Dělnický dům, který koncem války vyhořel. V roce 2001 tu vedení obce nechalo postavit obecní radnici, mimochodem architektonicky mimořádně zdařilý počin.
Co se povodní týče, zaznamenaná tu byla jedna v roce 2002. Voda tehdy zaplavila částečně zahrádky pod rybníkem a vylila se z potoka až do Sobědruh, do níže položené zástavby.
K Proboštovskému rybníku se také váže pověst o zlém hastrmanovi. Ten měl sedávat v koruně mohutného dubu na břehu a strašit malé děti. Jednou šel kolem ovčák s ovcemi. Hastrmana chytil za límec a majznul s ním do rybníka. Na hladině se udělala velká kola a z rákosí se ozvalo skřehotání. Lidé ovčáka varovali, že mu tak hastrman vyhrožuje pomstou. Ovčák se proto dlouho rybníku vyhýbal. Po několika letech, kdy všichni na událost zapomněli, šel ovčák zase po břehu. Byl unavený, sundal si boty, posadil se a zmožené nohy strčil do vody. Když se večer nevrátil domů, šli ho lidé ze vsi hledat. Na břehu rybníka už ale našli jen ovčákův kabát, jeho boty a na hladině klobouk. Hastrman se po tolika letech ovčákovi nakonec pomstil.  

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.