Sobota na Celostátním setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v tehdejší DDR.
Happy Birthday, synáčku!
Prvorozený syn.
Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.
Ve tvém případě byly způsoby naší rodičovské péče mnohdy na důkladný sociální a psychologický průzkum. (Musíš vědět, že jsme Tě milovali a milujem.) Občas se k nám sjelo z různých koutů Čech i dvacet lidí. Fotr muzikant, matka taky nic extra konvenčního... Přijeli hudebníci, divadelníci, spisovatelé. Samé skvosty tehdejší nepopulární kultury. Nálety, co divoce koření a člověk je nevyrve z hlavy do konce života.
Už v době plenkové jsi tak ze své postýlky sledoval v našem obýváku osobitá divadelní představení, emocemi nabité recitace, působivá hudební, ale i taneční díla lidí, z nichž mnozí dnes plní koncertní a divadelní sály, regály knihoven nebo výstavní síně. (Tohle ovzduší mimochodem mělo vliv i na to, že jsi už jako sedmiletý složil svoji první klavírní skladbu.)
Říkal jsi všem stejně: Čejdo. A přestože tihle příslušníci undergroundu děsili ve své době spořádané občany a u pánů nahoře nebyli v oblibě, měl jsi ty nejlepší strýčky a tetičky pod sluncem. Nemluvě o tom, žes jich měl fakt hodně.
Milý prvorozený synku. Vlastně jsem se Ti chtěla původně omluvit. Za to, že moje výchova nebyla zrovna ažúr a že zpočátku mívala velmi často znaky chaosu a neudržitelnosti jakéhokoliv konvenčního přístupu. Pak jsem se zamyslela a omlouvat se nebudu. Není za co. Nikdo tě nikdy nebude milovat, jako tě miluju já. A to je, u cynika mého kalibru, co říct. A taky, dám ruku do ohně za to, že by všechny tvé strýčky a mumraj, v němž jsi první roky svého života vyrůstal, s tebou měnila spousta prvorozených. Ostatně, i já ti tu společnost občas záviděla.
Takže užívej, nepřežívej a važ si všech, co máš. Važ si sám sebe, protože nejsi nudnej prototyp. A díky za ty křeče, když spolu telefonujem, protože jsi hovaďák, který by rozesmál i skalní stěnu. Díky za to, že můžu zavolat i ve tři ráno. Za to, že jsi mi nepřestal říkat, jak mě máš rád a za spoustu jiných věcí.
Miluju tě.
Opatruj se mi.
Nejnovější články na mém blogu
Cínovecký kostel rozezní německé varhany
V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci instalují v tento letní čas varhany. Město Dubí je získalo darem od města Glashütte. Historie varhan je zajímavá a začínám se v tom vrtat. Takže zatím jen stručně:
Včerejší vernisáž výstavy prací absolventů Základní umělecké školy Teplice v muzeu byla jako každá jiná vernisáž.
Citáty
Když se rvu z ulity, napadají mě věci...
Z dubského nádraží můžete poslat pohled
Už jste někdy zažili, aby vám výpravčí recitoval na nádraží báseň?
Tramvaj 20: Rostislav Křivánek
Do stanice přijela první Dvacítka. V premiéře ji řídí Rostislav Křivánek. Má to svůj důvod. Ono se nic neděje bezdůvodně. Ale to se dozvíte uvnitř. A ještě malá ukázka, než budete mít čas přisednout...