Happy Birthday, synáčku!

09.09.2021

Prvorozený syn.

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Ve tvém případě byly způsoby naší rodičovské péče mnohdy na důkladný sociální a psychologický průzkum. (Musíš vědět, že jsme Tě milovali a milujem.) Občas se k nám sjelo z různých koutů Čech i dvacet lidí. Fotr muzikant, matka taky nic extra konvenčního... Přijeli hudebníci, divadelníci, spisovatelé. Samé skvosty tehdejší nepopulární kultury. Nálety, co divoce koření a člověk je nevyrve z hlavy do konce života.

Už v době plenkové jsi tak ze své postýlky sledoval v našem obýváku osobitá divadelní představení, emocemi nabité recitace, působivá hudební, ale i taneční díla lidí, z nichž mnozí dnes plní koncertní a divadelní sály, regály knihoven nebo výstavní síně. (Tohle ovzduší mimochodem mělo vliv i na to, že jsi už jako sedmiletý složil svoji první klavírní skladbu.)

Říkal jsi všem stejně: Čejdo. A přestože tihle příslušníci undergroundu děsili ve své době spořádané občany a u pánů nahoře nebyli v oblibě, měl jsi ty nejlepší strýčky a tetičky pod sluncem. Nemluvě o tom, žes jich měl fakt hodně.

Milý prvorozený synku. Vlastně jsem se Ti chtěla původně omluvit. Za to, že moje výchova nebyla zrovna ažúr a že zpočátku mívala velmi často znaky chaosu a neudržitelnosti jakéhokoliv konvenčního přístupu. Pak jsem se zamyslela a omlouvat se nebudu. Není za co. Nikdo tě nikdy nebude milovat, jako tě miluju já. A to je, u cynika mého kalibru, co říct. A taky, dám ruku do ohně za to, že by všechny tvé strýčky a mumraj, v němž jsi první roky svého života vyrůstal, s tebou měnila spousta prvorozených. Ostatně, i já ti tu společnost občas záviděla. 

Takže užívej, nepřežívej a važ si všech, co máš. Važ si sám sebe, protože nejsi nudnej prototyp. A díky za ty křeče, když spolu telefonujem, protože jsi hovaďák, který by rozesmál i skalní stěnu. Díky za to, že můžu zavolat i ve tři ráno. Za to, že jsi mi nepřestal říkat, jak mě máš rád a za spoustu jiných věcí.

Miluju tě.

Opatruj se mi. 

Nejnovější články na mém blogu

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

PF 2022

31.12.2021

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...