Kde se to vypíná?

27.02.2022

Dnes jsme Huga protáhli po horách. S cílem utahat ho. Kopce, nahoru, ještě nahoru, trochu po rovině, dolů a zase nahoru. Terén, kde se bláto střídá s popadanými větvemi. Kořeny, výmoly, zničehonic díry, svině šutry, klouzavý mechy... 

I klacek jsme mu našli. (Akceptuje jen ty, co jsou nad dva metry.) Tahle větev měla dobrý tři a byla fakt těžká. Táhl jí s sebou půlku cesty. Občas dokonce tou tíhou přepadl na hubu. Zpátky k autu jsme si mnuli ruce...

Předčasně.

Doma jsme padli my. Ten ďábel vypadal, jakoby se právě probudil. Skákal nám po hlavách, nosil hračky, kterými nad námi lomcoval a pokaždé nás v euforii majznul. Tahal nás ke skotačivým hrám. Když jsme nereagovali, sedl si k uchu a tiše vyl. Méďa byl na pokraji zhroucení. Vymyslel přece tak skvělý plán. Tohle by utahalo každého psa. (Je Hugo vůbec pes?!) 

Prohry Méďa nerad. Podíval se na Huga, který si mezitím udělal dostihovou dráhu přes gauč, do kuchyně, do ložnice a zpátky, protože s náma bylo fakt velký hovno a povídá: Buď najdeš, kde se TO vypíná, nebo TO někomu daruješ a půjde TO z domu!

HOWGH