Každé plátno Pavla Roučky je vařící sopka

18.06.2019

Dynamika utržená ze řetězu

To bylo první, co mě napadlo před plátny Pavla Roučky. A protože jsem hodně emotivní typ, vybavily se mi věci související s dynamikou. Takové, které napadnou každou ženskou, i kdyby do všech světových stran sršela, že ona ani náhodou. Já ano. Míra dynamiky je jedním z určujících erotických znaků. To je jasný jak facka.

Ale k výstavě

Kdybych měla hodně zjednodušeně přirovnat proces tvorby Pavla Roučky k něčemu, aby i laik byl v obraze, pak je to jako vyprávění lidí, kteří myslí tak rychle, že nestíhají formulovat věty. Vy ty lidi sice pozorně posloucháte, vnímáte, ale po chvíli zjistíte, že se v jejich myšlenkách začínáte topit. Že nemáte žádnou obezličku, nemáte se čeho chytit. Až nakonec kapitulujete s vědomím, že dotyčný je prostě šílenec.

A který z umělců není...

V případě Pavla Roučky vstupují na scénu v hlavních rolích barvy. A mají tak silný náboj, že pro konkrétní tvary, nebo dokonce detaily už žádné vedlejší role nezbyly. Každé plátno je jedna velká vařící sopka, která se chystá k erupci. Převalují se v něm pocity, pruží snaha dostat z hlavy všechno, co uvízlo, upustit duši, vytřískat ze sebe napětí. Chvíli stůjte u každého z obrazů a najdete to v nich. A když budete u některého stát moc dlouho, vsákne vás do sebe.

Pak budete rozumět všemu, jen ne realitě

Přes tu uspěchanost a výbušnost procesu tvorby je výsledná kompozice Roučkových obrazů dobře čitelná. Poskytuje divákovi neomezený prostor, kde nevytyčuje svazující děj nebo motiv. Ponechává na každém, kam svede své pocity, jak naloží s dojmy a kolik energie dokáže z pláten odčerpat ve prospěch svých představ. A právě ta svoboda a lehkost přenosu je to, co dělá díla Pavla Roučky tak démonicky dokonalá.

P.S. Jestli občas držíte štětec v ruce a tuhle výstavu jste ještě neviděli, tak ten štětec zahoďte. Nebo se běžte rychle podívat. Výstavu v teplickém Zahradním domě můžete vidět už jen do neděle 23. června.


PAVEL ROUČKA

Narozený 20. června 1942, malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog.

Studoval na SPŠ v Praze geodezii a kartografii, absolvoval odbornou stáž na Académie des Beaux-Arts v Paříži, zabýval se scénografií a kresleným filmem v Belgii, kde vedl i školu litografie na Akademii výtvarných umění v Maastrichtu a malířskou letní akademii v německém Frauenau.

Od roku 1975 se věnuje výhradně malbě, ale také litografické a ilustrační tvorbě. Zabýval se oblastí tapiserie, scénografie a tvorbou dřevěných objektů. Má za sebou nespočet samostatných i společných výstav a jeho práce jsou zastoupené v řadě renomovaných galerií u nás i ve světě. Francouzská vláda ocenila jeho přínos pro umění řádem Chevalier dans I´Ordre des Palmes Academiques (Rytíř řádu akademických palem). 

(Zdroj: prezentační materiály výtvarníka.)

Mohlo by vás zajímat...

V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.

Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.

Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!