RECENZE: Pavel Roučka, barvy a objekty

18.06.2019

Dynamika utržená ze řetězu

To bylo první, co mě napadlo mezi plátny Pavla Roučky. A protože jsem hodně emotivní typ, vybavily se mi věci související s dynamikou. Takové, které napadnou každou ženskou, i kdyby se do všech světových stran sršela, že ona ani náhodou. Já ano. Míra dynamiky je jedním z určujících erotických znaků. To je jasný jak facka.

Ale k výstavě

Kdybych měla hodně zjednodušeně přirovnat proces tvorby Pavla Roučky k něčemu, aby i laik byl v obraze, pak je to jako vyprávění lidí, kteří myslí tak rychle, že nestíhají formulovat věty. Vy ty lidi sice pozorně posloucháte, vnímáte, ale po chvíli zjistíte, že se v jejich myšlenkách začínáte topit. Že nemáte žádnou obezličku, nemáte se čeho chytit. Až nakonec kapitulujete s vědomím, že dotyčný je prostě šílenec.

A který z umělců není...

V případě Pavla Roučky vstupují na scénu v hlavních rolích barvy. A mají tak silný náboj, že pro konkrétní tvary, nebo dokonce detaily už žádné vedlejší role nezbyly. Každé plátno je jedna velká vařící sopka, která se chystá k erupci. Převalují se v něm pocity, pruží snaha dostat z hlavy všechno, co uvízlo, upustit duši, vytřískat ze sebe napětí. Chvíli stůjte u každého z obrazů a najdete to v nich. A když budete u některého stát moc dlouho, vsákne vás do sebe.

Pak budete rozumět všemu, jen ne realitě

Přes tu uspěchanost a výbušnost procesu tvorby je výsledná kompozice Roučkových obrazů dobře čitelná. Poskytuje divákovi neomezený prostor, kde nevytyčuje svazující děj. Ponechává na každém, kam svede své pocity, jak naloží s dojmy a kolik energie dokáže z pláten odčerpat ve prospěch svých představ. A právě ta svoboda a lehkost přenosu je to, co dělá díla Pavla Roučky tak démonicky dokonalá.

P.S. Jestli občas držíte štětec v ruce a tuhle výstavu jste ještě neviděli, tak ten štětec zahoďte. Nebo se běžte rychle podívat. Výstavu najdete v teplickém Zahradním domě, kde ji můžete vidět už jen do neděle 23. června.


PAVEL ROUČKA

Narozený 20. června 1942, malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog.

Studoval na SPŠ v Praze geodezii a kartografii, absolvoval odbornou stáž na Académie des Beaux-Arts v Paříži, zabýval se scénografií a kresleným filmem v Belgii, kde vedl i školu litografie na Akademii výtvarných umění v Maastrichtu a malířskou letní akademii v německém Frauenau.

Od roku 1975 se věnuje výhradně malbě, ale také litografické a ilustrační tvorbě. Zabýval se oblastí tapiserie, scénografie a tvorbou dřevěných objektů. Má za sebou nespočet samostatných i společných výstav a jeho práce jsou zastoupené v řadě renomovaných galerií u nás i ve světě. Francouzská vláda ocenila jeho přínos pro umění řádem Chevalier dans I´Ordre des Palmes Academiques (Rytíř řádu akademických palem). 

Mohlo by vás zajímat...

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.