RECENZE: Pavel Roučka, barvy a objekty

18.06.2019

Dynamika utržená ze řetězu

To bylo první, co mě napadlo mezi plátny Pavla Roučky. A protože jsem hodně emotivní typ, vybavily se mi věci související s dynamikou. Takové, které napadnou každou ženskou, i kdyby se do všech světových stran sršela, že ona ani náhodou. Já ano. Míra dynamiky je jedním z určujících erotických znaků. To je jasný jak facka.

Ale k výstavě

Kdybych měla hodně zjednodušeně přirovnat proces tvorby Pavla Roučky k něčemu, aby i laik byl v obraze, pak je to jako vyprávění lidí, kteří myslí tak rychle, že nestíhají formulovat věty. Vy ty lidi sice pozorně posloucháte, vnímáte, ale po chvíli zjistíte, že se v jejich myšlenkách začínáte topit. Že nemáte žádnou obezličku, nemáte se čeho chytit. Až nakonec kapitulujete s vědomím, že dotyčný je prostě šílenec.

A který z umělců není...

V případě Pavla Roučky vstupují na scénu v hlavních rolích barvy. A mají tak silný náboj, že pro konkrétní tvary, nebo dokonce detaily už žádné vedlejší role nezbyly. Každé plátno je jedna velká vařící sopka, která se chystá k erupci. Převalují se v něm pocity, pruží snaha dostat z hlavy všechno, co uvízlo, upustit duši, vytřískat ze sebe napětí. Chvíli stůjte u každého z obrazů a najdete to v nich. A když budete u některého stát moc dlouho, vsákne vás do sebe.

Pak budete rozumět všemu, jen ne realitě

Přes tu uspěchanost a výbušnost procesu tvorby je výsledná kompozice Roučkových obrazů dobře čitelná. Poskytuje divákovi neomezený prostor, kde nevytyčuje svazující děj. Ponechává na každém, kam svede své pocity, jak naloží s dojmy a kolik energie dokáže z pláten odčerpat ve prospěch svých představ. A právě ta svoboda a lehkost přenosu je to, co dělá díla Pavla Roučky tak démonicky dokonalá.

P.S. Jestli občas držíte štětec v ruce a tuhle výstavu jste ještě neviděli, tak ten štětec zahoďte. Nebo se běžte rychle podívat. Výstavu najdete v teplickém Zahradním domě, kde ji můžete vidět už jen do neděle 23. června.


PAVEL ROUČKA

Narozený 20. června 1942, malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog.

Studoval na SPŠ v Praze geodezii a kartografii, absolvoval odbornou stáž na Académie des Beaux-Arts v Paříži, zabýval se scénografií a kresleným filmem v Belgii, kde vedl i školu litografie na Akademii výtvarných umění v Maastrichtu a malířskou letní akademii v německém Frauenau.

Od roku 1975 se věnuje výhradně malbě, ale také litografické a ilustrační tvorbě. Zabýval se oblastí tapiserie, scénografie a tvorbou dřevěných objektů. Má za sebou nespočet samostatných i společných výstav a jeho práce jsou zastoupené v řadě renomovaných galerií u nás i ve světě. Francouzská vláda ocenila jeho přínos pro umění řádem Chevalier dans I´Ordre des Palmes Academiques (Rytíř řádu akademických palem). 

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.