Dopoledne jsem pořizovala snímky pro články a obrazila půlku okresu. Proč ne. Bylo hezky. Tedy, alespoň ve chvíli, když jsem vyjela z domu...
Potom si ti nahoře nejspíš řekli, že už je to trochu nuda a promptně, každých pět minut, počasí radikálně měnili. Tu se spustil liják jako blázen, tu zase slunce roztahovalo koutky v blankytu a jindy nebylo na krok vidět, protože začalo chumelit. Upozorňuju, že jsem byla pryč maximálně dvě hodiny.
Tohle všechno ti nahoře stihli.
Možná u toho střídání ani nehnuli brvou. Jestli teda nějaké brvy mají.
P. S. Když jsem dorazila zpátky, ošlehaná sněhem, vichry, promočená až na spodní prádlo, s očima jak koala po týdenním spánkovém deficitu a společenský totálně knokautovaná, rozsvítil se nahoře ten žlutej pózér. Do večera už se nehnul z místa. No není tohle pech?
V sobotu 26. listopadu v 18 hodin se na oratoriu kostela na Zámeckém náměstí koná vernisáž tradiční vánoční výstavy keramických děl Aleny Marie Kartákové. Letos jde o výstavu jubilejní, 25. v pořadí. A o výstavu první, na které bude chybět Pavel Karták. O výstavě, odcházení i poznávání jsme připravili s Alenou Kartákovou rozhovor. Najdete ho tady.
Setkání s Pepou Šutarou. Pracovně osobní. Po dvou hodinách a litru kapučína jsem maroda odvezla za přítelkyní. (Rockera uřvanýho. ) Protože su hodné děvče. I přesto, že vím, že se mi laskavost nevyplácí. Vždycky se po ní něco přihrne.
Do pozdních hodin zastupitelstvo v Mikulově. Návrat lesem, co v černočerný tmě připomíná žábry žraloka. Chrammmst!!!!!!
Přimrzáme ke stereotypůmjako kostky ledu.
Hrobčická tvrz svítí od středy novou renesanční branou.
Swapuj, nevyhazuj... V Oseku měl premiéru první swap. S oblečením.