Reedice vztahů

Vzpomínám,

jak mě ubývalo s nocí.
Znovu maluju do herbáře

lístky jitrocele
a vážu je k sobě.

Značím v mapách

už po milióntý,

cestu,
kterou si netrefil domů,
ani na naše první Vánoce.

Párkrát se usmolí každej,
navěky jen ty.
Kopřivy už jsem protrhala,
kameny z hlíny vyvalila
a vodu z břehů vylila.

Marně se kohout dovolává rána
a za okny prší pyl.