Reimann a Filipová větrají muzeum

07.10.2020

Už jen do neděle 11. října máte možnost vidět výstavu obrazů Petra Reimanna a Soni Filipové. Najdete ji v teplickém muzeu. Přijďte si dopřát dva rozdílné světy a desítky různých pohledů.

Mě bavila prostorová, barevná i tvarová hravost motivů v dílech Soni Filipové. Práce, které si nenárokují hluboké dojmové vrypy. Přesto ohromí širokou výrazovou škálou. Bezpočtem zvolených technik. A v hloubi nosné poetiky připomenou třeba cestu vlakem, košík s barevnou přízí, letní hemžení na pláži, louku plnou kytek, planety ve vesmíru, hejno mořských rybek, které kolem korálových ostrovů míří za svým údělem. Nic konkrétního. A přesto......co komu vytane v představách. Co si kdo přinesl s sebou, než si před obraz stoupnul.

Poměrně vzdálené skotačivosti předchozího světa jsou pak portréty Petra Reimanna. Co Petr maluje často a velmi dobře, to je smutek. V černým baloňáku a s všeobjímajícím stínem. Na výstavě je zastoupený stařec, kterého vrásky stahují k zemi. Oči schizofrenika, prázdnější než prázdné studny. Strach, vášeň, ale i zaujetí vědce nebo klid bezstarostného dětství. Kromě portrétů prezentuje Reimann krajiny vytvořené typickou lehkostí. Zkratkou bez zátěže detaily. Zjednodušené pozdravy z míst, kde je cítit vůně moře. Vítr, který právě přivál z přístavu. Ale i pábení a půvab české krajiny a městských zákoutí.  

SOŇA FILIPOVÁ

Narodila se v Duchcově, vystudovala ústeckou pedagogickou fakultu a pracovala jako učitelka. Je žačkou Miroslava Houry. V současné době pracuje v grafické dílně UJEP pod vedením A. Kračmara. Její díla se vyznačují barevností, hravostí a kombinací různých grafických technik.

PETR REIMANN

Oslavil 9. září 75. narozeniny. Narodil se v Teplicích, Proseticích. Velký vliv na něho měl učitel kreslení Jaroslav Nobillis. Vystudoval SVVŠ v Teplicích a pracoval v propagačním oddělení tehdejšího Prioru. Odtud byl v roce 1972 vyhozený pro porušení socialistického řádu, protože namaloval portrét Marty Kubišové, který vyšel v měsíčníku Revue Teplice. Práci našel jako bagrista a dělník v řetenické cihelně. Vrátit se zpátky k práci, kterou měl rád, se mu podařilo až po dvou letech v teplické Obnově. V letech 1990-2000 žil a tvořil v Holandsku. Po návratu pracoval jako učitel ve Speciální škole v Trnovanech a později na pile ve Světicích. V současné době žije a tvoří v Teplicích.

Nejnovější články na mém blogu

K většině hradů vedou cesty vzhůru, do kopců. Trochu námahy, kterou musí člověk vynaložit, aby se k nim vyškrábal, se v cíli vrací měrou vrchovatou. Genius loci těch míst bývá úchvatný a empatické i romantické duše hluboce zasahuje. Historické monumenty, které na krajinu shlíží už stovky let, vnímáme se zvláštním vzrušením. Jako oživlé filmové...

První Velikonoce, kdy od svého bratra nebudu mít zadek zmalovaný modrými pruhy. Taky to bude poprvé, co jsem se přes vajíčkové svátky, kůzlečí mordy, beránky krájené na sto kusů a opilecké šílenství přenesla bez újmy. Užívám si dobře rozjetý sólo mejdan. Nemusela jsem si ani trhat obličej do úsměvu, odpovídat na přání sousedů a tvářit se mile. Taky...

V Řecku začíná příprava na Velikonoce tři týdny před tzv. Čistým pondělím, kdy hospodyňky celý den myjí nádobí a děti pouštějí draky. O víkendu se konají zabíjačky, aby si lidé užili maso, než se ho budou muset na 40 dní úplně vzdát.

Na sociálních sítích se objevil příspěvek paní, která líčila, jak starší žena na zastávce zničehonic upadla a "zůstala ležet v bez vědomí".

V Hřebečné u Abertam řeší, jak se bránit nájezdným chacharům. Do obce se třemi desítkami domů se chystají vpadnout developeři a postavit tady až 20 nových apartmánů. Místní se ptají, zda s takovou ještě z Krušných hor něco zbude. Budiž jim útěchou, že v nájezdech nenažrané smetánky nezůstane jejich obec sama. Fuck you pracháči!

Ještě než si po obědě Méďa stačil utřít ústa do ubrousku, dostal befell, aby se pochlapil, nečuměl jak štěně odervaný od cecku na déšť za oknem, protože pojedeme na výlet.