Reimann a Filipová větrají muzeum

07.10.2020

Už jen do neděle 11. října máte možnost vidět výstavu obrazů Petra Reimanna a Soni Filipové. Najdete ji v teplickém muzeu. Přijďte si dopřát dva rozdílné světy a desítky různých pohledů.

Mě bavila prostorová, barevná i tvarová hravost motivů v dílech Soni Filipové. Práce, které si nenárokují hluboké dojmové vrypy. Přesto ohromí širokou výrazovou škálou. Bezpočtem zvolených technik. A v hloubi nosné poetiky připomenou třeba cestu vlakem, košík s barevnou přízí, letní hemžení na pláži, louku plnou kytek, planety ve vesmíru, hejno mořských rybek, které kolem korálových ostrovů míří za svým údělem. Nic konkrétního. A přesto......co komu vytane v představách. Co si kdo přinesl s sebou, než si před obraz stoupnul.

Poměrně vzdálené skotačivosti předchozího světa jsou pak portréty Petra Reimanna. Co Petr maluje často a velmi dobře, to je smutek. V černým baloňáku a s všeobjímajícím stínem. Na výstavě je zastoupený stařec, kterého vrásky stahují k zemi. Oči schizofrenika, prázdnější než prázdné studny. Strach, vášeň, ale i zaujetí vědce nebo klid bezstarostného dětství. Kromě portrétů prezentuje Reimann krajiny vytvořené typickou lehkostí. Zkratkou bez zátěže detaily. Zjednodušené pozdravy z míst, kde je cítit vůně moře. Vítr, který právě přivál z přístavu. Ale i pábení a půvab české krajiny a městských zákoutí.  

SOŇA FILIPOVÁ

Narodila se v Duchcově, vystudovala ústeckou pedagogickou fakultu a pracovala jako učitelka. Je žačkou Miroslava Houry. V současné době pracuje v grafické dílně UJEP pod vedením A. Kračmara. Její díla se vyznačují barevností, hravostí a kombinací různých grafických technik.

PETR REIMANN

Oslavil 9. září 75. narozeniny. Narodil se v Teplicích, Proseticích. Velký vliv na něho měl učitel kreslení Jaroslav Nobillis. Vystudoval SVVŠ v Teplicích a pracoval v propagačním oddělení tehdejšího Prioru. Odtud byl v roce 1972 vyhozený pro porušení socialistického řádu, protože namaloval portrét Marty Kubišové, který vyšel v měsíčníku Revue Teplice. Práci našel jako bagrista a dělník v řetenické cihelně. Vrátit se zpátky k práci, kterou měl rád, se mu podařilo až po dvou letech v teplické Obnově. V letech 1990-2000 žil a tvořil v Holandsku. Po návratu pracoval jako učitel ve Speciální škole v Trnovanech a později na pile ve Světicích. V současné době žije a tvoří v Teplicích.

Nejnovější články na mém blogu

Dlouho jsem se neozvala. Byli jsme s manželem (konečně) na dovolené. Už léta razíme zásadu, že se po dobu týdne, který spolu trávíme, nebudeme vzájemně okrádat o toho druhého.

Když chceme porozumět světu našich dětí, musíme je nejenom milovat, ale také v sobě občas probudit toho prcka, zašitého někde uvnitř. (I když jsme ho možná po posledním výletu za zrcadlo odepsali, aby nám lépe pasovala uniforma dospělosti.)

Zápisník Bullet Journal je naším soukromým světem, kde povolujeme uzdu fantazii a cítíme se v něm dobře. Je to úžasný prostor k terapii, která přispívá k uvědomění si sebe sama, vlastní podstaty, každodenních malých vítězství i proher, našeho úspěšného posunu vpřed i případné stagnace.

Metoda Bullet Journal je skvělou cestou k sobě samým, k posílení vlastního já, k transformaci chaosu v řád a také určitou zárukou, že kvůli haldě úkolů nezapomeneme na něco podstatného. Protože zapomenout na něco podstatného, může být docela velký průšvih.

Paní na nádraží v Dubí spráskla ruce, když jsem jí řekla, že jsme na výletě. Tomulka sice koukal skrz clonu deště zpočátku trochu vyjeveně, ale ani jednou si nepostěžoval.